Operace Paperclip: Úkolem bylo převezení nacistických vědců do USA
Květen 1945. Německo kapituluje. Zatímco se Evropa raduje z konce války, americká vláda má jiné starosti. Ve skrytu pátrá po nacistických vědcích – protože ti samí lidé, kteří vymýšleli zbraně pro Hitlera, mohou teď pomoci Americe. Nebo mohou pomoct Rusům. Operace Paperclip byla závodem o nejlepší německé mozky. Morálka se řešila až potom.
Honba na vědce začala ještě za války
Allen Dulles z americké rozvědky dostal jasný rozkaz: najít německé vědce dříve než Stalin. Wehrmacht sice prohrával, ale německá věda byla stále napřed. Rakety V-2, proudové stíhačky, experimenty s atomem – to všechno chtěli Američané pro sebe.
Wernher von Braun se stal nejhledanějším mužem. Šéf německého raketového programu věděl, co ho čeká v sovětském zajetí. Proto se sám vydal americkým vojákům. Rozhodl chytře.
Původní plán byl prostý: vyslechnout vědce a předat je tribunálům. Studená válka ale změnila pravidla hry. Najednou byli včerejší nepřátelé potřební spojenci.
Když se na minulost zapomíná
Problém byl zřejmý hned od začátku. Von Braun a jeho kolegové nebyli nevinní výzkumníci. Von Braunovy továrny používaly otroky z koncentračních táborů. Tisíce lidí tam zemřely při výrobě raket.
Americká vláda našla elegantní řešení: prostě na to zapomněla. Dokumenty se ztratily, životopisy se přepsaly. Z nacistických válečných zločinců se stali nucení spolupracovníci režimu.
Oficiálně nesměli do USA nacisté. Neoficiálně se úřady tvářily, že nic nevidí. Národní bezpečnost byla důležitější než morálka.
Nový život za oceánem
První němečtí vědci přistáli v Americe už v září 1945. Celkem program zahrnoval 1600 specialistů s rodinami. Začínali v uzavřených táborech v Texasu, izolovaní od veřejnosti.
Postupně si získávali důvěru. Jejich děti vyrůstaly jako Američané a často nevěděly o minulosti rodičů.
Von Braun se stal hvězdou. Z konstruktéra nacistických zbraní se proměnil v hrdinu amerického kosmického programu. Hollywood z něj udělal ikonu.
Úspěchy na temných základech
Dopad na americkou vědu byl obrovský. Bez německých vědců by Apollo nejspíš nikdy neletěl na Měsíc. Raketová technologie, proudové motory, pokroky v medicíně – všechno to mělo německé kořeny.
Jenže za každým průlomem stál morální kompromis. Část lékařských pokroků postavili na pokusech s lidmi. Chemické výzkumy vycházely ze studií bojových plynů.
Otázka zněla jednoduše: Můžete používat vědomosti získané mučením? Amerika odpověděla ano.
Pravda vyjde najevo
Paperclip zůstával tajný dvacet let. V sedmdesátých letech se začaly odtajňovat dokumenty. Veřejnost byla v šoku. Vláda, která odsuzovala nacisty v Norimberku, je zároveň najímala.
Židovské organizace požadovaly spravedlnost. Chtěly odhalit všechny účastníky programu a zbavit je amerických vyznamenání.
Obhájci argumentovali studenou válkou. Bez německých vědců by Amerika prohrála s Rusy.
Odkaz, který rozděluje
Von Braun dostal hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Oběti z jeho továren nedostaly nic. Tato dvojí tvář charakterizuje celou operaci Paperclip.
Program ukázal, jak daleko je demokratická vláda ochotna zajít. Změnil americký přístup k vědecké imigraci a položil základy dnešních programů na přilákání talentů.
Etické otázky však zůstávají. Může svobodná společnost spolupracovat s válečnými zločinci? Kde je hranice mezi pragmatismem a cynismem?
Operace Paperclip nám připomíná nepříjemnou pravdu: i největší úspěchy mohou mít temnou minulost. Von Braun sice dostal člověka na Měsíc, ale na cestě tam zůstaly tisíce obětí. Tohle je daň, kterou Amerika zaplatila za vítězství ve studené válce.
Zdroje: BBC, Wikipedia, National Geographic
