Největší lež dějin odhalena: Tato informace přepíše učebnice historie
Českým internetem v posledních týdnech proběhla zpráva, která by na první pohled mohla otřást celým naším chápáním historie. V Rusku měl být nalezen mikročip starý 250 milionů let. Pokud by to byla pravda, přepsali bychom učebnice dějepisu. Jenže realita je, jako obvykle, mnohem obyčejnější. A přesto vypovídá o tom, jak snadno si necháme nakukat cokoliv.
Jak se z kamene stane senzace
Příběh začal úplně nevinně. Rybář v Krasnodarském kraji našel zvláštní kámen, který měl zvláštní reliéf. Když se na něj podíváte, opravdu to vypadá, jako by šlo o nějakou destičku s obvody. Fotografie se objevila v médiích a už to jelo. Titulky hlásaly, že jde o mikročip starý stovky milionů let, který nese „data“ a mění naše chápání civilizace. A protože lidé milují záhady, začali to sdílet dál.
V českých médiích se z toho stal hit. Nejrůznější informační portály lákaly na texty, že „vědci zkoumají čip“ a „učebnice se budou přepisovat“. Příběh, který zní jako z dílny Dana Browna, měl najednou stovky tisíc čtenářů.
Co říkají vědci
Jenže když se na kámen podívali odborníci z Jihoruské státní polytechnické univerzity, žádná senzace se nekonala. Nešlo o technologii, ale o zkamenělý zbytek mořského živočicha, konkrétně lilijice, která patří mezi ostnokožce. Tyto organismy žily v prvohorách a jejich fosilie se nacházejí poměrně často.
Aby toho nebylo málo, testy ukázaly, že kámen je ještě starší, než tvrdily původní články – mohl mít 410 až 450 milionů let. To sice zní impozantně, ale z pohledu geologie jde o naprosto normální nález. Jen prostě vypadal tak, že si ho někdo spletl s čipem.
Proč lidé rádi věří
Tady se dostáváme k jádru celé věci. Zpráva o „mikročipu z pravěku“ má všechno, co internet miluje: záhadu, nečekaný objev a pocit, že „oni“ nám celou dobu něco tají. Přidáte k tomu fotku, která vypadá zvláštně, a lidé okamžitě začnou fantazírovat o dávných civilizacích, nebo dokonce mimozemšťanech.
Sociální sítě pak udělají své. Stačí pár sdílení, jeden výrazný titulek, a i nesmysl se stane „pravdou“, protože ho čtou tisíce lidí. A málokdo se zastaví a řekne si: „Počkej, kde jsou k tomu skutečné důkazy?“
Přepisovat učebnice? Ani náhodou
Fráze o „největší lži českých dějin“ se dobře čte, ale s realitou nemá nic společného. Dějepis se kvůli jednomu kameni přepisovat nebude, protože věda žádný prastarý mikročip nikdy nepotvrdila. Co ale tenhle příběh ukazuje, je něco jiného: jak moc jsme náchylní věřit senzačním zprávám, i když postrádají jakýkoliv racionální základ.
Je to lekce mediální gramotnosti v praxi. Pokud někdo tvrdí, že objevil artefakt, který „mění všechno, co jsme věděli“, měli bychom být naopak dvojnásobně obezřetní. O to víc, když jde o weby, které žijí hlavně z kliknutí a ne z vědeckých studií.
Co si z toho vzít
„Mikročip z pravěku“ je hezká historka, která pobaví, ale vypovídá spíš o nás než o minulosti. O tom, že toužíme po senzaci a rádi věříme, že svět je tajemnější, než jak ho popisují učebnice. Jenže faktem je, že rybář v Rusku žádný čip nenašel. Našel fosilii lilijice. A z té už nikdo žádná „data“ nikdy nevytáhne.
Zdroj: centrum.cz, fonetech.cz
