Mezi experimentální města 20. století patřila i Hitlerova Germania
20. století bylo stoletím experimentů – a to nejen v technologiích nebo umění, ale i v urbanismu.
Architekti a političtí lídři snili o městech, která by byla symbolem pokroku, moci nebo úplně nového způsobu života. Některá z těchto vizí se zrodila z idealismu, jiná z propagandy. A mezi těmi nejkontroverznějšími najdete i Germanii – megalomanský projekt Adolfa Hitlera, který měl přeměnit Berlín v „hlavní město světa“.
Města jako laboratoře
Myšlenka „naplánovat“ město od základů nebyla nová – už dříve vznikla města jako Brasília v Brazílii nebo Canberra v Austrálii. Ale ve 20. století se k tomu přidaly nové technologie, dopravní možnosti a politické ambice. Najednou bylo možné navrhnout metropole s dokonalou infrastrukturou, novými čtvrtěmi a monumentálními budovami.
Pro některé architekty to byla příležitost tvořit město jako umělecké dílo. Pro politiky šlo o možnost vtisknout prostoru ideologii – doslova vytesat do kamene svoje názory.
Germania: Sen o „světovém hlavním městě“
Hitlerova představa byla jednoduchá: Berlín se po vítězství nacistického Německa přemění na Welthauptstadt Germania – hlavní město světa. Projekt měl pod taktovkou Hitlerův dvorní architekt Albert Speer. Plány zahrnovaly obrovskou „Halu lidu“ s kupolí, pod kterou by se vešlo až 180 000 lidí, monumentální vítězný oblouk dvakrát větší než ten pařížský, a široké bulváry lemované pompézními budovami.
Germania měla být symbolem moci a nadvlády – městem, které by svou velikostí a opulentností zastínilo všechna ostatní. Samozřejmě, že pro původní obyvatele Berlína by to znamenalo masivní demolice a přesuny. Plán nepočítal s každodenním životem lidí, ale s reprezentací režimu.
Na projektu se začalo pracovat už v roce 1937 – vznikaly modely, plány a dokonce i některé zkušební stavby, aby se ověřilo, zda půda unese plánované megastavby. Druhá světová válka ale změnila všechno. Vojenské neúspěchy, nedostatek materiálů a nakonec porážka Německa znamenaly, že Germania zůstala jen na papíře a v archivech.
Zůstalo jen pár hmatatelných stop – například tzv. „Belastungskörper“, obří betonový válec, který měl testovat únosnost podloží pro vítězný oblouk. Dodnes stojí v Berlíně jako memento megalomanství a zvrácených ambicí.
Experimentální města s jiným cílem
Germania byla extrémní ukázkou toho, jak může být urbanismus zneužit k propagandě. Ale jiné experimentální projekty 20. století měly pozitivnější motivy. Brasília byla navržena tak, aby symbolizovala moderní Brazílii a její budoucnost. Chandigarh v Indii vytvořil slavný architekt Le Corbusier jako ukázku modernistického plánování. A některá města, i když působí sterilně, dodnes fungují podle původního konceptu. Rozdíl je v tom, že tyto projekty kladly důraz na funkčnost a život obyvatel, ne jen na monumentálnost.
Experimentální města ukazují, jak silný vliv má urbanismus na každodenní život – i na naše vnímání moci a identity. Germania je varovným příkladem, že když se město staví pro ideologii, může být krásné na obrázcích, ale neobyvatelné v realitě.
Dnes máme technologie, o kterých se architektům 20. století ani nesnilo. Přesto platí, že město má především sloužit lidem. A právě to byla lekce, kterou Germania nikdy nedokázala dát – protože se nikdy nezrodila.
Zdroj: en.wikipedia.org, quora.com, The Guardian, iDnes
