Mars je protkán záhadnými tunely. Jednou by v nich mohli žít lidé, tvrdí vědc

Na povrchu je to peklo. Mrazivé noci, přes den radiace a do toho vířící prach, který by vám zanesl i poslední skulinku skafandru. A přece to vypadá, že Mars skrývá trumf. Pod povrchem se táhnou obří lávové tunely – možná jediné místo, kde se lidé dokážou na Rudé planetě skutečně usadit.

Tvrdá realita marťanského povrchu

Když se díváme na snímky Marsu, planeta působí nádherně. Rozlehlé pláně, sopečné masivy a krátery, které připomínají dějiny staré miliardy let. Ale stačilo by se tam postavit a romantika by rázem vyprchala.

Atmosféra je tak řídká, že by vám krev v žilách během chvilky ztratila tlak. Slunce posílá radiaci bez zábran, protože Mars už dávno nemá magnetické pole. A když náhodou nečelíte žhavým částicím z hvězdy, dostane vás chlad. Noci jsou mrazivější než zimy v Antarktidě. K tomu všudypřítomný marťanský prach – jemný jako mouka a stejně všudypřítomný.

Žít dlouhodobě na povrchu? Téměř nemožné. Proto se vědci stále častěji obracejí k tomu, co se skrývá pod ním.

Dědictví dávného vulkanismu

Na Zemi máme něco podobného – lávové tunely. Vznikají, když proud lávy ztuhne na povrchu, ale uvnitř si dál teče žhavá hmota. Když vychladne a odteče, zůstane dutý kanál. Někdy tak velký, že se v něm dá chodit.

Mars byl kdysi mnohem aktivnější, sopečná činnost byla na denním pořádku. A právě tehdy se tam vytvořily tunely, které dnes vědci objevují díky sondám a družicím. Některé propadliny na snímcích vypadají jako vstupy do obrovských podzemních chodeb. Podle výpočtů by mohly být mnohem větší než ty pozemské – menší gravitace totiž dovolila, aby se neprolomily vlastní vahou.

A právě tyhle prostory by mohly být odpovědí na otázku, kde se na Marsu dá přežít.

Jak by se v tunelech dalo žít

Představte si první expedici. Místo aby stavěla základnu na povrchu a zakopávala ji do písku, našla by vchod do tunelu. Tam by se rozložily obytné moduly, laboratoře a sklady.

• Stěny tunelu by chránily před radiací i před mikrometeority, které na povrchu prší z nebe jako neviditelný déšť.

• Teplota uvnitř by byla stabilnější – žádné výkyvy o desítky stupňů během dne a noci.

• Prachové bouře by kolonisty tolik neohrožovaly. V tunelech by bylo ticho a klid.

V dutinách by mohly vzniknout celé malé vesnice: obytné nafukovací moduly, hydroponické farmy, sklady paliva. A kdyby se podařilo natěsnat solární panely či malý reaktor na povrchu, energie by mohla proudit dolů.

Než se nastěhujeme

Samozřejmě je to zatím jen představa. Nikdo netuší, jak stabilní tyhle tunely ve skutečnosti jsou. Mohou se propadat, mohou být plné puklin. Bude potřeba poslat tam roboty, kteří vyměří stěny, zmapují dutiny a otestují, jestli se dají bezpečně využít.

A i kdyby byly ideální, pořád zbývá vyřešit zásadní věci: odkud brát vodu, jak těsnit vchody, čím zásobovat lidi kyslíkem. Jsou to detaily, bez kterých se žádný tunel v obydlí nepromění.

Kousek sci-fi, který může být realitou

Zatím zní myšlenka života v marťanských tunelech jako kapitola ze sci-fi románu. Jenže na stole vědců už to není fantazie, ale seriózní možnost. V příštích dekádách se lidé na Mars pravděpodobně podívají. A až tam dorazí, je dost možné, že první skutečné lidské „město“ nebude stát pod širým nebem, ale hluboko pod zemí – v dutinách, které kdysi vytvořila dávná láva.

Zdroj: stoplusjednicka.cz, poznatsvet.cz, NASA