Lidožrouti z Tsava: Lvi, kterým chutnalo lidské maso. Jejich potomci zabíjeli ještě dávno po nich

V roce 1898 člověk přišel o své místo na vrcholu potravinového řetězce. Mezi dělníky, kteří pracovali na stavbě železnice mezi Keňou a Ugandou, se šířila hrůza. Dva lví samci tam zabili několik desítek dělníků.

Britové chtěli postavit železnici mezi přístavem Mombasa a Viktoriiným jezerem, rozsáhlé stavební práce začaly v roce 1896. Na britském železničním snu dřelo provádělo několik tisíc dělníků z Indie, tzv. kuliů. V roce 1898 zrovna pracovali na stavbě mostu přes řeku Tsavo. Šéfem projektu byl podplukovník John Henry Patterson, který místo dostal teprve nedávno. Očekával, že to bude klidná a monotónní práce.
Nemohl se mýlit víc.

V březnu to začalo. Přicházeli pod rouškou tmy. Tahali dělníky ze stanů a trhali je na kusy. Útoků přibývalo. Téměř každý den lvi sežrali nějakého člověka. Dělníci se báli jít spát, protože nevěděli, zda je probudí ranní směna, nebo tesáky a drápy.

Inteligentní démoni

Lidé proti lvům zkoušeli různé metody. Rozdělávali mohutné ohně, vztyčily trnové ploty z akáciových větví a kladli jednoduché i komplikované pasti a léčky. Podplukovník Patterson nabízel lvům otrávenou návnadu. Na lvy to nefungovalo.

Ohně se vůbec nebáli a plot pro mě nebyl překážkou – buď ho přeskočili, nebo se podplazili. Vyskytly se i případy, kdy si divocí lvi plotem prorazili cestu. Obrana proti lidožroutům neexistovala.

Když útoky začaly, tak se lvi střídali. Vždy útočil jen jeden. Marné úsilí lidí však vzbudilo jejich zájem. Predátorům to rozproudilo krev v žilách.

Nyní útočili oba dva, každý si vždy vzal jednu oběť. Své lidské nepřátele dráždili tím, že svou dvounohou kořist požírali v blízkosti tábora.

Impérium vrací úder

Útoky lvů byly tak časté a strašné, že stovky dělníků vzalo nohy na ramena a stavba mostu se zastavila. Do problému se musely vložit koloniální úřady. Krvelačné bestie však neuctívají královnu, ani její vyslance. Jen přežití nejsilnějších.

Okresní důstojník Whitehead se 2. prosince 1898 stal terčem útoku. Vyvázl, lev po něm ale švihul tlapou a roztrhl mu záda. Jeho asistent Abdullah tolik štěstí neměl, lvi ho zabili.

Britské úřady vyslaly trestnou výpravu, včetně 20 ozbrojených indických vojáků, obávaných sepoyů.

Člověk versus zvíře

Ani ozbrojená horda vyslaná Jejím Veličenstvem neměla moc štěstí. Lvi se nechtěli nechat chytit. Celou krvelačnou situaci rozstřelil až podplukovník Patterson.

Na jedné z loveckých výprav střelil lidožrouta do nohy. Bestii to však nezastavilo, právě naopak. Rozlícený stroj na smrt se na člověka ještě naposledy vrhnul a téměř uspěl, Patterson ho však trefil přímo do srdce. Stalo se to 9. prosince 1898, necelých devět měsíců po prvním útoku.

Druhý predátor zemřel o dvacet dní později. Měl těžký odchod, v rozmezí dvanácti dnů ho zasáhlo šest kulek. Zkrvavený, poraněný lev na kraji smrti pořád připomínal spíš démona z pekla, než zvíře, na které se chodí děti dívat do ZOO. S vypětím posledních sil se pokusil pomstít smrt svého druha a zabít Pattersona.

Odhaduje se, že lvi zabili až 135 lidí, vyloučit však nelze ani mnohem více obětí. Přesný počet není známý vzhledem k chaosu v Britské evidenci.

Prokletá rodina

Nejsou to první ani poslední lvi, kterým zachutnalo lidské maso. V historii se vyskytlo mnoho případů, kdy se lvi specializovali na dvounohou kořist.

Je to naučené chování. Když se lov lidí lvům zalíbí a oni si ho osvojí, tak tuto krvavou tradici předávají i svým potomkům. Lidé pak budou umírat ve lvích drápech, dokud nejsou zabiti všichni útočící lvi i jejich potomci.

Útoky lvů údajně pokračovaly ještě dlouho po zastřelení dvou lidožroutů. Minimálně do první světové války to byli právě králové zvířat, kdo ovládal okolí řeky Tsavo. V omezeném počtu tam k útokům na lidi docházelo až do 90. let 20. století.

Mohou za to lidé

Ve druhé polovině 19. století se keňská krajina změnila. Z území se stala křižovatka arabských karavan s otroky. Kvůli otrokářům zemřely každý rok desítky tisíc lidí, většinou na vyčerpání, nemoci, zranění, nebo kvůli tomu, že se ztratili.

V 90. letech 19. století také epidemie neštovic zabila mnoho indických stavitelů i místních. Všude se povalovaly mrtvoly, které nikdo řádně nepohřbíval. Právě tehdy si nejspíš lvi vypěstovali návyk na lidském mase, který pak předávali svým lvíčatům. Ještě aby ne. Lidí bylo hodně a byli pomalejší a slabší než jejich obvyklá kořist.

Dokonalé lovecké prostředí stvořila i lidská hamižnost. Lidé kvůli slonovině vyhubili keňské slony. Všude kolem se rozšířil křovinatý podrost – který poskytoval lvům ideální úkryty.

Zdroj: Wikipedia, Redakce