Toto je nejgeniálnější vynález Leonarda da Vinciho. Dnešní moderní armáda je z něj úplně v šoku

Přidat na Seznam.cz

Leonardo da Vinci byl všechno možné – malíř, vynálezce, vizionář, ale hlavně člověk, kterému to pálilo tak, že by mu dnešní inženýři mohli závidět. Z jeho náčrtů dodnes padají lidem brady. A jeden z nich obzvlášť: stroj, který neuvěřitelně připomíná tank. Kdyby se ho podařilo postavit, středověká bojiště by vypadala úplně jinak.

Obrněná želva s děly

Představ si velký dřevěný vůz zakrytý šikmými deskami, které odrážejí šípy a kule. Uvnitř by seděla parta chlapů, kteří klikami roztáčí kola. A kolem dokola malé kanóny, takže střílíš všemi směry. Zvenku to vypadá skoro jako želví krunýř s hlavněmi trčícími ven.

A Leonardo k tomu ještě přidal malou věžičku pro velitele. Ten by měl přehled, mohl by řídit střelbu a v podstatě ovládat celé dění kolem. Na konec 15. století opravdu šíleně vizionářská věc.

První tank
První tank, Zdroj: shutterstock

Proč to nikdy nejelo

Na papíře vypadá všechno skvěle, ale realita byla horší. Kliky byly nakreslené tak, že by se navzájem blokovaly. Stroj by se prostě nerozjel. Jestli to byla obyčejná chyba, nebo záměr, dnes nikdo neví. Někteří historici tvrdí, že Leonardo to udělal schválně – nechtěl, aby mu někdo jeho „obrněnce“ zneužil pro válku.

A i kdyby to nakreslil správně, ve 15. století nebyla šance to zrealizovat. Žádný kov, žádné převody a už vůbec ne koordinace osmi chlapů, kteří musí tahat za kliky ve stejném rytmu. Skvělý nápad, ale technologie byla prostě o pár století pozadu.

Tank dřív, než existoval tank

Když se na to podíváme dnešní optikou, tanky jsou samozřejmě úplně jinde. Silné motory, moderní pancéřování, sofistikované zaměřovací systémy… a přece je ten princip stejný. Vozidlo, které chrání posádku, je mobilní a dokáže vést palbu.

Právě v tom je kouzlo Leonardova návrhu. I když nikdy nesjel z rýsovacího prkna na bitevní pole, ukazuje, že tenhle chlap přemýšlel o věcech, které přišly až o čtyři sta let později. A proto se na něj pořád díváme s otevřenou pusou.

Zdroj: memento-historia.cz, dotyk.cz