Krysař je pohádkový příběh s velmi temným pozadím. Může odrážet následky ničivé epidemie nebo sesuvu půdy

Na první pohled je to známá pohádka. Do města Hameln dorazí muž s flétnou, nabídne, že zbaví město krys, za odměnu. Když mu ale nezaplatí, odnese jejich děti a zmizí. Konec. Jenže tenhle příběh možná není ani tak pohádkou, jako spíš dávnou vzpomínkou na událost, kterou si obyvatelé města nedokázali jinak vysvětlit. Pod hladinou podobenství se totiž skrývá legenda, která má k pohádkám mnohem dál, než se na první pohled zdá. A možná blíž k reálné tragédii, na kterou se jen postupně nabalily barvy, hudba a krysy.

Skutečné zmizení, žádná pohádka

Vše začíná 26. června 1284. Podle nejstarších pramenů mělo ten den město Hameln přijít o více než sto dětí. Následovaly muže v pestrobarevném oblečení – a beze stopy zmizely. První zmínky o této události se objevují už na začátku 14. století, dokonce i ve zdejším kostele byla mozaika, která ten den připomínala. A co je pozoruhodné – v těchto nejstarších verzích legendy vůbec nefigurovaly žádné krysy.

Tenhle motiv se k příběhu přidal až o několik století později. Možná aby se celé vyprávění zjemnilo, přiblížilo dětem, nebo aby mělo jasnější zápletku. Ale to původní sdělení zůstává: z města jednoho dne odešla skupina dětí a už se nikdy nevrátila.

Co se tehdy mohlo stát?

Možností je několik a žádná není úplně až tak uspokojivá. Existuje teorie, že děti mohly zemřít při neštěstí – třeba při sesuvu půdy nebo jiné přírodní katastrofě. Jiná zase mluví o morové epidemii: nemocné děti mohly být izolovány mimo město, možná záměrně, a nikdo se o nich už nikdy nezmínil.

A pak je tu varianta, kterou považuje řada historiků za pravděpodobnou – odchod mladých lidí za novým životem. Ve 13. století se v rámci tzv. východní kolonizace osidlovaly méně obydlené části Evropy. Skupina teenagerů mohla být jednoduše „najatá“ k přesídlení – a muž s flétnou? Možná jen lokátor, zprostředkovatel, který je vedl. Možná opravdu hrála hudba. A možná to pro rodiče bylo stejně bolestivé jako smrt.

Je dokonce možné, že jejich cesta vedla až na území dnešní Moravy – náznaky v některých kronikách tomu nasvědčují.

Flétna jako trest

V každém případě se z příběhu později stala morální lekce. Měšťané slíbili odměnu, ale nedodrželi slovo. Flétnista se proto vrací – tentokrát ne pro krysy, ale pro jejich děti. A bere si to, co mu podle něj právem náleží.

Z pohledu kolektivní paměti je Krysař postava hodně zajímavá. Není vyloženě zlo, spíš stín – důsledek zrady. Symbol toho, co se stane, když se nedrží dohody. Ať už je to obchod, slib nebo víra. Vždycky si přijde pro své.

Příběh, který neumírá

Příběh Krysaře se vracel znovu a znovu – v kronikách, v pohádkách, v poezii. V 19. století ho zpopularizovali bratři Grimmové i anglický básník Robert Browning. U nás se nejvýrazněji zapsal do literatury díky Viktoru Dykovi, který z něj udělal temného romantického hrdinu.

Později se objevil třeba v muzikálu Daniela Landy nebo v poetickém filmu F. A. Brabce. Každé nové zpracování mu dává trochu jiný význam – někdy je to pomstychtivý poutník, jindy prorok nebo vyvrženec. Ale jedno mají všechny společné: Krysař je ten, kdo přijde, když ho nejmíň čekáte.

A nikdy neodchází s prázdnou.

Co zůstává

Ať už věříme na mor, nehodu nebo dobrovolné vystěhování, podstata téhle legendy je pořád stejná. Město přišlo o děti. A vyrovnat se s tím nebylo snadné. Možná proto si obyvatelé raději vymysleli, že si je odnesla hudba.

Protože unést bolest z toho, že odešli jen tak – bez důvodu, bez varování – je mnohem těžší.

Zdroj: is.muni.cz, ct24.ceskatelevize.cz