Královna Hatšepsut: Faraonka se prezentovala jako muž
Na egyptském trůně neseděl vždy jen muž. Jedna z nejmocnějších panovnic starověku, královna Hatšepsut, vládla jako faraon. Ale aby ji patriarchální společnost přijala, musela si nasadit falešné vousy a vystupovat jako muž.
Mohla žena vládnout Egyptu jako faraon?
Ve světě starověkého Egypta byla moc pevně svázána s mužskou identitou. Faraon byl nejen králem, ale i božským ztělesněním řádu na zemi – a v očích společnosti to byla role vyhrazená výhradně mužům. Ženy sice mohly hrát důležité role jako manželky nebo regentky, ale přímé vládnutí bylo něčím, co si jen málokdo dokázal představit.
A přesto se Hatšepsut odvážila vstoupit do tohoto světa. Ne jako královna-manželka, ale jako plnohodnotný faraon. Co ji k tomu vedlo? A jak přesně se jí podařilo přesvědčit národ, že žena může vládnout jako muž?
Jak se žena proměnila ve faraona?
Hatšepsut věděla, že chce-li přežít v mužském světě, musí se mu přizpůsobit. Začala oblékat mužské oblečení, královskou čelenku i umělý vous, který byl symbolem božského panovníka. V textech o sobě nechávala psát jako o muži – používala mužský gramatický rod a titulovala se jako „jeho veličenstvo“.
Bylo to jen přetvářka, nebo hlubší politický tah? Zdá se, že Hatšepsut nevystupovala jako někdo, kdo předstírá být muž, ale spíš jako ženská verze faraona – tedy žena, která přijímá symboly moci, aby mohla vládnout bez překážek. Její transformace nebyla osobní, ale strategická. V očích egyptské veřejnosti se tím stala legitimní vládkyní – bez ohledu na pohlaví.
A co víc, Hatšepsut nejenže udržela moc, ale vládla pevnou a schopnou rukou. Její období bylo poznamenáno stabilitou, prosperitou a kulturním rozkvětem. Byla to éra, na kterou by Egypt mohl být hrdý. A přesto na ni chtěla historie později zapomenout.
Stavitelka nesmrtelných chrámů
Hatšepsut nebyla jen silnou političkou, ale také neúnavnou mecenáškou a stavitelkou. Pod její vládou vznikla některá z nejvýznamnějších architektonických děl starověkého Egypta. Nejznámějším z nich je bezpochyby její zádušní chrám v Dér el-Bahrí – monumentální stavba vytesaná do skalního masivu na západní břehu Nilu poblíž dnešního Luxoru.
Tento chrám, navržený architektem Senenmutem, byl radikálním zlomem oproti dosavadním chrámovým tradicím. Kombinoval elegantní terasy, rampy, sloupy a nádvoří do harmonického celku, který působil téměř moderně. Chrám nesloužil jen k uctívání bohů, ale byl i silným politickým poselstvím.
Dalším z jejích odvážných projektů byla expedice do Punta – tajemného a exotického místa, odkud se dovážely vonné pryskyřice, zlato, eben a exotická zvířata. Výjevy z této expedice zdobí stěny chrámu v Dér el-Bahrí a patří k nejvýznamnějším pramenům o egyptském obchodě a námořnictvu.
Jak je možné, že panovnice, která za sebou zanechala tolik hmotných důkazů o své moci, byla po své smrti téměř vymazána z dějin?
Proč byla Hatšepsut málem smazána z historie?
Po smrti Hatšepsut se na trůn dostal její nevlastní syn Thutmose III., který až dosud vládl jen formálně a byl Hatšepsut spíše ve stínu. A právě on – nebo někdo z jeho okolí – zahájil pečlivé mazání jejího odkazu.
Nápisy s jejím jménem byly osekávány, její sochy rozbíjeny, její obrazy v chrámech byly buď překryty, nebo nahrazeny jinými. Hatšepsut byla z oficiálního seznamu faraonů vyškrtnuta. Jako by nikdy neexistovala.
Proč? Jedna z teorií říká, že Thutmose III. chtěl obnovit tradiční posloupnost moci a zabránit tomu, aby se v budoucnu ženy pokusily o totéž. Jiní tvrdí, že šlo o čistě politické gesto – Hatšepsut de facto uzurpovala trůn a Thutmose III. tím mohl chtít posílit vlastní legitimitu. Zajímavé je, že k „vymazání“ nedošlo hned po její smrti, ale až později, což naznačuje, že nešlo o osobní mstu, ale promyšlený ideologický akt.
Návrat z prachu dějin
Obnova Hatšepsutiny památky přišla až s objevy 19. a 20. století. Egyptologové nacházeli části jejích soch, nástěnných reliéfů a poškozených nápisů. Dlouho nebylo jasné, zda se jedná o více osob, nebo jednu mimořádnou ženu, která dokázala obejít pravidla své doby.
V roce 2007 tým vedený doktorkou Zahi Hawass, identifikoval mumii, která podle všeho patřila právě Hatšepsut. Byla nalezena v hrobce KV60 v Údolí králů, kam byla zřejmě umístěna z bezpečnostních důvodů.
Příběh Hatšepsut je i nadále fascinujícím důkazem toho, že i v silně patriarchální kultuře se našlo místo pro ženu – pokud byla dost odvážná, chytrá a vytrvalá. Vládla v časech míru, povznesla Egypt kulturně i architektonicky a přesto se na ni téměř zapomnělo. Ale ne navždy.
Zdroj: britannica.com, smithsonianmag.com, guardians.net, Pinterest
