Jezero Natron v Tanzanii má podivnou schopnost měnit zvířata na kámen

Představte si místo tak drsné, že dokáže změnit zvířata v kamenné sochy. Ne, nejsme v fantasy románu – tohle místo skutečně existuje v Tanzanii a jmenuje se jezero Natron. Je to jeden z nejpodivnějších koutů naší planety, kde příroda předvádí, jak může být zároveň krásná i děsivá.

Přírodní laboratoř, kde vládne extrém

Natron není vaše typické jezero k nedělnímu pikniku. Je mělké jak dětský bazének, ale co mu chybí na hloubce, to dohání šílenou chemií. Voda je tak zásaditá, že by vám zničila kůži během pár minut. Pro představu – má podobné pH jako domácí čistič odpadů.

A ta barva? Rudá jako krev, někdy do oranžova nebo růžova, jako by někdo vylil do krajiny obrovské množství malinové šťávy. Za to můžou sinice, co tady žijí a chrání se červeným pigmentem před spalujícím sluncem. K tomu přidejte vodu rozpálenou jako horká vana (běžně kolem 40-50°C) a máte koktejl, který by zabil skoro všechno živé.

Jezero leží v oblasti Velké příkopové propadliny, kde se africký kontinent pomalu trhá vedví. Okolní sopky a horké prameny neustále sytí vodu minerály, takže je slanější než mořská voda.

Zkamenělí ptáci – pravda za legendou

Tohle jezero proslavily fotky zkamenělých ptáků, které vypadají jako strašidelné sochy. Co se ve skutečnosti děje? Když zvíře v jezeře uhyne, minerály z vody ho začnou rychle obalovat. Představte si, jak se cukr usazuje na špejli, když děláte domácí lízátka.

Ne, zvířata nezkamení zaživa jako v příbězích o Medúze. Obvykle uhynou z jiných příčin a pak je jezero nabalzamuje svými minerály. Fotografovi Nicku Brandtovi se povedlo tyhle přirozeně mumifikovaná zvířata vyfotit způsobem, který obletěl svět. Jeho snímky kamenných netopýrů a ptáků vypadají jako záběry z nějaké postapokalyptické krajiny.

Plameňáci – páni extrému

A co je nejpodivnější na tomhle pekelném místě? Je rájem pro plameňáky! Každý rok se tady shromáždí přes dva miliony plameňáků – většina světové populace. Proč?

Jejich kůže zvládá zásaditou vodu, jejich speciální žlázy odfiltrují přebytečné soli, a sinice jim chutnají jako nám čokoláda. A hlavně – predátoři se jezeru vyhýbají jako čert kříži. Takže jejich mláďata jsou v bezpečí jak v trezoru. Tyhle růžové ikony ptačí říše si staví hnízda přímo v jezeře, uprostřed podmínek, které by zabily většinu jiných živočichů.

Ohrožení

I takový extrém může být ohrožen. Dříve chtěli u jezera postavit továrnu na sodu – látku, která se používá při výrobě skla nebo pracích prášků. Protesty výstavbu zastavily, ale hrozba trvá. Také klimatická změna by mohla narušit křehkou rovnováhu jezera změnou srážkových poměrů.

Pokud byste se rozhodli tohle místo navštívit, připravte se na divokou jízdu. Oblast je odlehlá jak zapomenutá ponožka, cesty připomínají spíš tankodrom než silnice a jezeru je lepší se moc nepřibližovat. Voda způsobuje poleptání jako kyselina (i když je vlastně zásaditá) a břehy jsou ostré jako žiletky od vykrystalizovaných solí.

Ale odměnou vám budou výhledy jak z jiné planety, majestátní sopka Ol Doinyo Lengai na obzoru a příběh, kterému vaši známí jen těžko uvěří, že jste navštívili místo, kde příroda dokáže proměnit život v kámen.

Zdroje: National Geographic, Wikipedia, Brilliant Africa