Jak vypadaly středověké mapy? Lidé věřili, že na některých místech žijí příšery
Dnešní mapy považujeme za věrný obraz světa. Zobrazují přesně, kde končí jeden kontinent a začíná druhý, jak vysoké jsou hory nebo kudy tečou řeky. Ve středověku však mapy vypadaly jinak – zachycovaly aktuální představy o světě. Jednou z nejslavnějších je Herefordská mapa světa. Toto středověké veledílo je spíše oknem do tehdejších myslí než nástrojem navigace.
Herefordská mapa vznikla dle odborných odhadů kolem roku 1280. Jejím autorem byl Richard z Haldinghamu a Laffordu. Na pergamen o rozměrech 1,59 × 1,34 metru zachytil přes 500 ilustrací světa tak, jak si ho tehdejší křesťanská Evropa představovala. Východ – směr, odkud vychází slunce a odkud se očekával druhý příchod Krista je na mapě umístěn nahoře. Uprostřed je Jeruzalém, svaté město jako střed světa.
Mapa nesloužila k cestování, ale k přibližné orientaci a výkladu světa v souladu s biblickým učením. Zobrazuje geografické prvky, duchovní skutečnosti a legendy. Z tohoto důvodu je považována za jednu z největších dochovaných encyklopedií středověkého myšlení.
Ráj, archy, příšery i věž zkázy
Na samotném vrcholu mapy najdeme Ráj – ostrov obehnaný ohnivým kruhem, v němž je zachycen okamžik, kdy Eva podává plod ze stromu poznání Adamovi. Vedle něj je zobrazen had s lidskou hlavou. O něco níže je zřetelně patrná Noemova archa, ztvárněná jako bárka plná zvířat, a to na území dnešní východní Turecka, poblíž hory Ararat.
Zvláštní místo zaujímá i věž babylónská, umístěná v oblasti dnešní Sýrie. Biblický příběh o jejím zničení kvůli lidské pýše vysvětluje, proč dnes lidé hovoří různými jazyky. Tyto a další obrazy na mapě odrážejí kombinaci historických, náboženských i mytologických představ, které tehdejší lidé považovali za samozřejmé.
Mořské panny, draci a okraj světa
Herefordská mapa však neukazuje jen známý svět. Na jejím obvodu se rozprostírá prstenec oceánu, za nímž podle představ středověku začíná neznámo. Okraje mapy zaplňují fantastická stvoření – mořské panny, draci, jednonozí lidé nebo obři. Nešlo jen o ilustrace, ale o varování před neznámým světem za hranicemi křesťanské civilizace.
Tyto bytosti symbolizovaly chaos a hřích, který číhal mimo známý svět. Zároveň sloužily jako připomínka lidské konečnosti a závislosti na Bohu. Mapa tak plnila i výchovnou funkci – ukazovala, že řád a dobro jsou tam, kde panuje víra.
Mappae Mundi: Mapy jako zrcadlo víry
Herefordská mapa je největší dochovanou tzv. Mappa Mundi – tedy kruhovou mapou světa. Tyto typy map byly v Evropě používané mezi 8. a 14. stoletím. Nebyly geograficky přesné, spíše vyjadřovaly duchovní a morální řád světa. Mapy byly silně nábožensky zaměřeny a často byly součástí katedrál nebo klášterů.
Jejich cílem bylo ukazovat Boží řád a znázornit historii lidstva od stvoření světa po poslední soud. Svět v nich byl zobrazen jako božsky uspořádaný celek, kde všechno má své místo.
Mapy jako nástroje víry, ne vědy
Z dnešního pohledu může působit zvláštně, že kartografie sloužila k šíření teologických představ, ale ve své době bylo spojení víry a poznání samozřejmé. Většina vzdělanosti byla v rukou církve a mapa byla způsobem, jak čtenáři „vysvětlit“ svět.
Přesnost a měření nebyly prioritou – naopak, důležitější bylo, co která oblast symbolizuje. Afrika byla často zemí tajemství a tepla, Asie kolébkou dějin a Evropa centrem civilizace.
S rozvojem mořeplavby a vědeckého přístupu v renesanci začaly vznikat přesnější portolánové mapy, určené k praktické navigaci. Ale duchovní mapy jako ta herefordská zůstaly v evropské kultuře zachovány jako cenné artefakty doby.
Herefordská mapa nepředstavuje svět takový, jaký skutečně byl, ale takový, jak ho lidé chtěli chápat. Je kombinací legend, víry, biblických příběhů a raných geografických znalostí. Dnes je cenným dokumentem, který nám umožňuje nahlédnout do myšlení lidí středověku – do doby, kdy byl svět plný tajemství, a každé místo na mapě neslo hlubší význam než jen souřadnice.
Zdroje: Thesun.co.uk, Cs.wikipedia.org, Archiv.hn.cz, Enigmaplus.cz
