Jak vypadalo Brno ve středoveku. Zlatá Praha, horší stoku byste nenašli v celé Evropě
Zapomeňte na romantické představy z filmů. Středověké Brno nebylo žádná pohádková kulisa s uklízenými uličkami a veselými měšťany. Bylo to stísněné, zapáchající město, kde se domy tlačily k sobě tak těsně, že jste z okna mohli podat ruku sousedovi. A přitom tady bublal takový život, že by vám z toho točila hlava. Pojďte se podívat, jak se tady vlastně žilo před několika staletími.
Počátky města: Jak z vesnice vyrostlo město
V jedenáctém století byste Brno asi moc nehledali. Byla to prostě vesnice s tržištěm, nic víc. Teprve když král Václav I. udělil městu v roce 1243 městská práva, začalo se něco dít. Najednou mělo Brno samosprávu a mohlo si postavit pořádné kamenné hradby s pěti branami. Znáte jejich jména? Měnínská, Židovská, Starobrněnská, Veselá a Běhounská.
A pak se to rozjelo. Do města začali proudit noví lidé, hlavně Němci z Dolního Rakouska, ale taky třeba Vlaši z Flander. Ti si zabrali prostor kolem dnešního náměstí Svobody, zatímco staří obyvatelé zůstali na Starém Brně a kolem Horního trhu. Když archeologové dneska něco odkopávají, pořád nacházejí zbytky po starých řemeslnících. Brno mělo asi tisíc domů a kolem jedenácti tisíc obyvatel, což tehdy nebyla žádná slabota. Obchodní cesty tudy táhly pořád a s nimi i peníze.
Architektura: Co tu ve středověku stálo?
Když se díváte na Brno dneska, nejspíš vám utkvěje Špilberk na kopci nad městem. Ten tam stojí od třináctého století, kdy ho nechal postavit král Přemysl Otakar II. Byl to gotický hrad, kde bydleli moravští markrabata a zároveň hlídal celý kraj. Zkrátka pořádná dominanta.
Pak máte Petrov, tedy kostel svatého Petra a Pavla. Ten sloužil českým obyvatelům jako hlavní chrám. Ve čtrnáctém století prošel gotickou přestavbou a stal se jedním z center městského života. Pro německé přistěhovalce byl zase důležitý kostel svatého Jakuba, který začali stavět už začátkem třináctého století. Jeho věž měří 92 metrů a dodnes je nejvyšší kostelní věží v Brně. Když si představíte, jak tohle všechno postavili bez moderní techniky, musíte uznat, že tehdy uměli stavět.
Ještě stojí za zmínku bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, která byla centrem náboženského dění. A klášterů bylo všude plno, benediktini v Komárově, premonstráti v Zábrdovicích, dominikáni, minoriti. Církev sice tvrdila, že města jsou plná hříchu, ale přitom tady měla prsty v každém koláči.
Každodenní život: Jak se tady doopravdy žilo?
Takže jak jste si tady žili? No, řekněme si to na rovinu, nebyl to žádný med. Prostoru bylo málo, domy stály tak u sebe, že jste se skoro dotýkali sousedovy zdi. Na studny nebo sklípky mezi baráky prostě nezbylo místo. Ulice byly úzké, tmavé, a co se týče čistoty, raději si to ani nechcete představovat. Brno tehdy skutečně připomínalo stoku. Ale pozor, to neznamená, že by tu lidé jen trpěli.
Archeologové tu pořád nacházejí herní kostky. Jasně, hazard byl ve středověku velká věc. A pak přišel ten nejlepší objev, destilační přístroj na pálenku. Pravděpodobně na něm vyráběli švestkovici nebo něco podobného. Když si аrcheologové udělali repliku, vypálili na první pokus litr a půl.
S vodou to bylo taky komplikované. Ve středověku tu prostě tekoucí vodu z kohoutku neměli, proto museli v patnáctém století postavit vodovod ze Svratky až k městským kašnám. A pokud jste chtěli, aby vaše děti něco uměly, šly do školy při kostele svatého Petra. Ovšem pozor, jen chlapci a jen latinsky. Holky měly smůlu.
Kulturní život
Středověké Brno bylo hodně pestré místo. Vedle Čechů tu žili Němci, Vlaši, Vlámové a vlastní čtvrť měli i Židé v dolní části dnešní Masarykovy ulice. Představte si, kolik různých jazyků se tu mluvilo, kolik různých zvyků se tu míchalo. To samozřejmě občas drhlo, ale zase to městě přinášelo nové nápady a kontakty.
Za husitských válek to tady bylo napjaté. Zatímco celé Čechy hořely, Brno zůstalo věrné králi Zikmundovi. Husité ho dvakrát oblehli, v roce 1428 a pak znovu 1430, ale marně. Ve městě se taky vedla diplomatická jednání, ze kterých nakonec vzešla basilejská kompaktáta. V šestnáctém století pak začali místní měšťané inklinovat k protestantismu a diskuse mezi nimi a církví se pěkně vyhrotily.
Dneska když procházíte historickým centrem Brna, na spoustě míst stojíte přímo na středověkých základech. Ty úzké uličky mezi Zelňákem a náměstím Svobody vám docela dobře napoví, jak tady bylo ve středověku narvané. A když vejdete do svatého Jakuba nebo vyšplháte na Špilberk, dotýkáte se kamenů, které tu jsou celá staletí. Středověké Brno možná nebylo to nejhezčí město v Evropě, ale rozhodně to bylo místo nabitý příběhy a životem. A to je přesně to, co z něj dělá fascinující kus historie, který stojí za poznání.
Zdroje: Wikipedie, mistopisy.cz, Poznat svět
