Jak probíhala puberta ve středověku: Větší peklo si neumíte představit

Ve středověku období dospívání nebylo pouze fyzickou proměnou. Špatná výživa, nemoci, společenské tlaky a normy mladé lidi mnohdy ovlivnily mnohem dřív, než je tomu dnes. Vstup do světa dospělých znamenal často větší peklo, než o jakém dnes čteme.

Puberta ve středověku a začátek tělesných změn

Archeologické studie kosterních pozůstatků ze střední a pozdní doby středověké (zejména Anglie, cca 900–1550) naznačují, že první známky puberty nastávaly přibližně ve věku 10 až 12 let, což se o současnosti příliš neliší. Rozdíl byl ale v délce a průběhu. Menarche u dívek (první menstruace) byla v průměru opožděná, kolem 15 let, někdy až kolem 17 let ve větších městech. U chlapců pak růstová fáze trvala déle. Dokončení tělesného vývoje (kostí, svalstva) bylo někdy až kolem 20-21 let.

Těžká práce místo bezstarostného mládí

Prostí lidé, jako byli rolníci, řemeslníci a městská chudina, vstupovali do puberty v prostředí, kde tělesné změny neznamenaly prostor pro hledání vlastní identity, ale spíše signál k větším povinnostem. Děti na venkově byly od útlého věku zapojovány do zemědělských prací a období dospívání tuto zátěž jen posilovalo: chlapci pomáhali s orbou, těžkou prací se zvířaty či na stavbách, dívky přebíraly domácí úkoly, péči o mladší sourozence i práci na poli.

Nedostatek jídla, časté nemoci a tvrdé klimatické podmínky zpomalovaly tělesný vývoj, což potvrzují i archeologické nálezy z kosterních hrobů z českých pohřebišť 13.–15. století, kde se projevují známky podvýživy a zátěžových změn na kostech už u dospívajících jedinců. Psychologický prostor pro „mládí“ v moderním smyslu téměř neexistoval: jakmile dosáhli puberty, očekávalo se, že se mladí lidé zapojí do hospodářského chodu rodiny a začnou přemýšlet o sňatku či cechovní příslušnosti.

Puberta tedy nebyla vnímána jako samostatná etapa, ale jako urychlený nástup dospělých povinností, který pro většinu prostých lidí představoval spíš další břímě než období objevování.

Faktory, které pubertu zpomalovaly

Výživa

Špatná, nevyvážená strava byla běžným problémem. Nedostatek kalorií, bílkovin, vitamínů i minerálů – to všechno ovlivňovalo jak tělesný růst, tak hormonální vývoj. Děti a adolescenti čelili periodickým hladomorům, sezónnímu nedostatku potravin i špatným podmínkám v zimě.

Nemoci a chronické onemocnění

Chronické infekce, tuberkulóza, únava, paraziti a další zdravotní potíže měly reálný vliv na to, kdy a jak rychle dětské tělo dosáhlo puberty. Studie prokázaly, že u jedinců s chronickým onemocněním je puberta často opožděná.

Fyzická námaha a životní styl

Život rolníků, pastýřů či dělníků znamenal tvrdou práci od mládí. Každodenní tělesná námaha, práce v polích, nošení těžkých břemen, málo odpočinku – to vše byla pro tělo velká zátěž.

Jak společnost vnímala pubertu a co znamenalo být „dospělým“

Společenské a právní prahy

V raném a vrcholném středověku se myšlenka dětství, dospívání i dospělosti pomalu formovala. Právní věk odpovědnosti, právo vlastnit majetek, být samostatný někdy korelovaly s tělesnými změnami, ale často spíš s majetkem, rodinným statusem, bohatstvím nebo očekáváním rodiny.

U dívek bylo tradičně pohlavní dosažení (menarche) významným mezníkem. V určitých komunitách mohl následovat sňatek nebo alespoň společenské uznání, že nyní lze uvažovat o roli manželky a matky.

Kulturní, náboženské a etické tlaky

Církev a morálka hrály velkou roli. Sexualita mimo manželství byla tabuizována, stigmatizována, kontrolována. Učení lékařů často varovalo před „poškozením“ těla či duše, pokud by se dospívající dívka chovala neodpovědně před svým oficiálním vstupem do dospělosti.

Tělesné změny, jako jsou růst prsou, ochlupení, změny hlasu, menstruace, mohly být zdrojem studu, ale i strachu: nedostatek informací, absence soukromí, strach z těhotenství mimo manželství, a v některých případech i praxe kontrol či trestání, pokud mladí lidé překročili meze, které společnost stanovila.

Smrt, nemoci a psychika

Puberta nebyla pouhým přechodem, ale pro mnohé to byla zkouška, v níž šlo doslova o život. Komplikace při porodech, výživa, která stačila k pokrytí základních potřeb, nehygienické podmínky a infekce mohly vést ke zdravotním problémům.

Ve středověku tedy puberta neznamenala pouze fyzické změny, ale byla úzce spjata s tvrdou realitou života. Mladí lidé byli vystaveni nedostatku potravy, nemocem, těžké práci a přísným společenským normám, které od nich vyžadovaly brzký vstup do světa dospělých. Pro prosté obyvatele nebylo toto období časem experimentování či hledání identity, ale náročná a často bolestná fáze, v níž se tělo, psychika i společenské role formovaly pod tlakem okolností.

Zdroj: thoughtco.com, studie National Library of Medicine, studie The University of Edinburgh, studie PhilPapers