Takto vypadal metrosexuál v 17. století. Z ideálu mužské krásy za Ludvíka XIV. puknete smíchy

V době Ludvíka XIV. nebyla móda výsadou žen. Muži na francouzském dvoře věnovali vzhledu opravdu hodně času. Každý chtěl zapůsobit, ukázat svůj společenský význam a zaujmout krále i okolí. Na dvoře totiž záleželo na každém detailu a to, jak člověk vypadal, mohlo rozhodnout o tom, zda získá královu přízeň. Vzhled měl stejnou váhu jako původ nebo majetek.

Paruky vládnou

Francouzská šlechta přijala estetiku, která vyjadřovala moc, noblesu a bohatství. Paruky, krajky, zdobené kabáty, make-up, vysoké podpatky i drobná dekorativní znaménka patřily k běžnému standardu dvorního elegána. Král určoval tón a ostatní následovali. Kdo se chtěl prosadit, musel vypadat skvěle od hlavy až k patě a být připraven strávit dlouhé chvíle před zrcadlem.

Paruky se staly hlavním symbolem mužského vzhledu sedmnáctého století. Jejich nošení začalo částečně ze zdravotních důvodů, ale velmi rychle se změnilo v módní vyjádření. Kdo neměl na hlavě bujnou kadeřavou konstrukci, působil jako venkovan, který si spletl Versailles s trhem.

Paruky byly vyrobené z pravých vlasů nebo z jemného materiálu, který bylo možné pudrovat do světlých odstínů. Pudr dodával účesu slavnostní vzhled a působil jako znak vytříbeného stylu. Kadeřníci trávili hodiny zaplétáním a tvarováním, aby výsledný účes odpovídal dvornímu ideálu. Když šlechtic otočil hlavou, zvedl se kolem něj jemný oblak bílého prášku a celé okolí vědělo, že vstoupil někdo významný.

Král Ludvík XIV. byl vášnivým nositelem velkých paruk a jeho dvůr rychle přijal tuto módu za vlastní. Čím větší a propracovanější účes, tím vyšší postavení.

Oblečení jako manifest moci

Oděv nebyl pouhou ochranou před chladem. Byl jasným sdělením o společenském postavení. Módní kabáty justacorps sahaly ke kolenům a zdobily je bohaté výšivky, stuhy a krajky. Materiály byly luxusní a zářivé, používal se satén, brokát a hedvábí. Odvážné barvy jako červená, zlatá či modrá vyjadřovaly sebevědomí a bohatství.

Pod kabátem bývala vesta a krátké kalhoty, které zvýrazňovaly punčochy a lýtka. Celkový vzhled působil slavnostně, někdy až teatrálně, ale přesně to byl účel. Muž měl být vidět.

Podpatky, punčochy a proporce

Muži v té době nosili boty s podpatky červené nebo jiné výrazné barvy. Podpatky byly symbolem postavení a zároveň praktickým způsobem, jak vyniknout ve společnosti. Zvýrazňovaly nohy, které byly považovány za elegantní část mužské postavy.

Barevné punčochy dokonale rámovaly lýtka, která se stala předmětem obdivu. Tento trend částečně vycházel z inspirace Persií a Blízkým východem, odkud do Evropy proudily nové módní impulzy. Na slavnostech se pak dvorní pánové pohybovali po mramorových sálech jako promenádující se tanečníci.

Dekorativní znaménka jako podpis krásy

Móda drobných znamének na tváři byla ve Francii nesmírně populární. Lidé si lepili malé kousky látky ve tvaru srdíček, koleček nebo hvězdiček. Sloužily nejen jako ozdoba, ale také zakrývaly jizvičky a nedokonalosti pleti.

Znaménka se umisťovala strategicky. Na tváři mohla naznačovat koketnost, eleganci nebo osobitý styl. Byla to malá módní hra, které rozuměli všichni dvořané.

Make-up a bělost jako znak elegance

Používání kosmetiky u mužů nebylo ničím neobvyklým. Pudrování obličeje do světlých tónů mělo dodat vzhledu jemnost a urozenost. Muži si barvili líčka a někdy zvýrazňovali i rty. Bledá pleť byla symbolem vyšší společenské vrstvy. Ukazovala, že muž netráví čas venku na slunci jako prostí lidé.

Každodenní úprava zahrnovala vrstvy pudru, vonných olejů a drobných korekcí. Na dvoře nebyl prostor pro zanedbaný vzhled. Kdo chtěl být brán vážně, musel působit dokonale.

Móda jako nástroj moci

Ludvík XIV. využíval módu jako prostředek politické síly. Jeho osobní styl se stal vzorem pro celou šlechtu, a dokonce i pro zahraniční dvory. Oproti dřívější španělské strohosti zavedl barokní okázalost. Každý detail oblečení i účesu měl svůj význam a vytvářel obraz mocného panovníka.

Šlechta se snažila držet krok. Soutěžilo se v luxusu a v originalitě. Kdo vypadal nejzářivěji, měl šanci být blízko krále a tím získat výhody a uznání. Versailles se tak proměnilo v přehlídkové molo, kde každý den začínal a končil módní podívanou.

Krása, styl a úsměv přes pudr

Pohled na muže v obrovských parukách, krajkách, punčochách a s líčením může dnes působit úsměvně. V tehdejší době to však byl jasný důkaz postavení a kultivovanosti. Každý šlechtic věděl, že vzhled je stejně důležitý jako slova a skutky.

Dnešní metrosexuálové s upraveným vousem a drahými teniskami by ve Versailles působili spíš skromně než výrazně. Ideál krásy v době Ludvíka XIV. byl teatrální, důkladný a promyšlený. Kdo chtěl být obdivován, musel být připraven strávit ráno nejen výběrem outfitu, ale i hodinami před zrcadlem.

Zdroj: wikipedia, collectorsweekly, angelique, madameisistoilette