Smrtící oděvy v historii: Nejhorší ze všeho byly dlouhé a široké sukně

V období viktoriánské éry bylo módní vypadat jako rozkvetlá květina – ve skutečnosti to ale znamenalo nosit na sobě časovanou bombu. Když se elegance střetla s otevřeným ohněm, vznikaly nebezpečné situace, které nezřídka končily smrtí.

Když se móda stane pastí

Dnešní oděvy podléhají normám bezpečnosti, ale nebylo tomu tak vždy. V době, kdy světlo zajišťovaly svíčky, petrolejky a krby, představoval módní oděv potenciální smrtelnou past. A nešlo o nadsázku, protože historické záznamy dokazují, že desítky žen ročně zemřely při požáru způsobeném vlastním oblečením.

Proč byly právě ženy nejčastějšími oběťmi těchto tragédií?

V období viktoriánské éry se ženská móda soustředila na objemné siluety. Šaty měly bohaté spodničky, krinolíny z kovových obručí a byly často vyrobeny z materiálů jako mušelín, tyl, organza nebo hedvábí. Právě tyto látky byly extrémně hořlavé.

Šaty se navíc vrstveně rozprostíraly do šířky a to znamenalo, že se běžně dotýkaly svícnů nebo krbů, aniž by si toho žena vůbec všimla. Nehody se často stávaly náhle a bez varování.

V ohrožení byla každá žena

Jednou z nejvýraznějších obětí se stala Isadora Duncan, slavná tanečnice známá svým volným šatem s romantickým stylem. I když její smrt souvisela s tím, že se jí šála zachytila do kola auta, dříve ji ohrozila i hořící sukně během vystoupení u otevřeného ohně.

Ale i běžné ženy, zejména služky a venkovanky, byly ohroženy. Pracovaly blízko ohně, vařily nad otevřeným plamenem, a přitom nosily lehké bavlněné šaty bez jakékoliv ochrany.

V kontextu tehdejší doby se tyto nehody považovaly za osudové neštěstí, ne za problém, který by bylo nutné systémově řešit. Důvodů bylo několik:

Estetika byla přednější než praktičnost

Ideál krásy 19. století určoval, že žena má působit křehce a jemně. Široké krinolíny, vrstvy tylu či krajky a lehké látky dodávaly na eleganci, ale zároveň zvyšovaly riziko, že od chvilky nepozornosti u krbu nebo svíčky se celý oděv rychle proměnil v pochodeň. Přesto se většina žen tohoto ideálu nechtěla vzdát, protože vzhled byl považován za zásadní součást jejich společenského postavení.

Lidé nebyli zvyklí uvažovat preventivně

V 19. století byla prevence v mnoha oblastech téměř neznámým pojmem. Chyběly nejen technologie nehořlavých tkanin, ale i širší znalosti o požární bezpečnosti. Domácnosti byly plné otevřených ohňů, svíček a petrolejových lamp, které v kombinaci s objemnými šaty tvořily smrtelnou past. Teprve s rozvojem průmyslu a chemie v druhé polovině století se začalo experimentovat s úpravami textilií, ale zpočátku šlo spíš o výjimky.

Úmrtí žen byla často bagatelizována

Tragédie byly sice vnímány jako nešťastné, ale společnost je neřešila systémově. Smrt ženy byla mnohdy chápána jako součást „křehkého ženského údělu“. Teprve když začaly být nehody známých hereček a dam ze společenských kruhů medializovány, začala veřejnost více přemýšlet, zda by se podobným katastrofám nedalo přece jen zabránit.

Co bylo impulsem ke změně?

V 19. století vznikaly i zákony, které se pokoušely regulovat šíři krinolín – zejména kvůli přeplněným prostorům v divadlech nebo kočárech, kam se ženy s obřími sukněmi nevešly. Nikdy se ale neřešila jejich vznětlivost.

Ke skutečným změnám začalo docházet až s kombinací několika faktorů:

Vývoj textilních technologií

Na přelomu 19. a 20. století se začaly objevovat první nehořlavé tkaniny, nejprve pro pracovníky v průmyslu a armádě. V domácnostech se sice objevovaly pomalu, ale osvěta ohledně nebezpečí hořlavých materiálů rostla.

Změna módních trendů

S nástupem 20. století se ženská silueta změnila – krinolíny a objemné sukně ustupovaly praktičtějším střihům. Delší přiléhavé šaty nebo dvoudílné oděvy byly méně objemné a méně náchylné k zachycení ohně.

Osvětové kampaně a hygiena

Počátkem 20. století i průmyslové modernity se v Evropě rozvíjela představa zdravé a silné ženy – a móda na to musela reagovat. Sportovní styl, jednodušší střihy a oděvní reformy znamenaly revoluci nejen estetickou, ale i bezpečnostní.

Krása s hořkou pachutí

Je možné si představit, že by dnes módní přehlídka nebo večírek skončily tím, že oděv někomu shoří? Většina dnešních tkanin podléhá evropským bezpečnostním normám. Přesto i dnes může dojít ke vzplanutí syntetických látek – například při kontaktu s prskavkami, svíčkami nebo ohňostrojem.

Historie módy je fascinující, ale někdy i děsivá. Oděvy, které měly být symbolem elegance, se často stávaly nástrojem nechtěné smrti. Až si příště obléknete slavnostní šaty, vzpomeňte si na ženy, které pro krásu obětovaly i vlastní život.

Zdroj: cbsnews.com, NIH, Science Direct