Historie čokolády: V dávných dobách sloužily kakaové boby dokonce i jako platidlo
Čokoláda, jak ji dnes známe, je sladká, jemná a většina z nás by kvůli ní bez váhání zradila dietu. Jenže její příběh začíná úplně jinde. V dávných časech se s ní neobdarovávalo z lásky, ale platilo se s ní jako s mincemi. A místo rozplývání na jazyku přišla hořká chuť a rituální úcta.
Dávno před tím, než čokoláda dobyla svět regálů, kaváren a reklamních kampaní, byla výsadou jen hrstky vyvolených. Nepodávala se jako dezert, ale jako hustý, pěnivý nápoj, který spíš pálil než hladil. A přesto ho lidé považovali za dar shůry. V mezoamerických civilizacích hrálo kakao roli mnohem hlubší, než by dnešní milovník tabulek čekal.
Hořké začátky v rukou bohů
Zhruba tři tisíce let zpět se na území dnešního Mexika začalo rodit něco výjimečného. Olmékové a po nich Mayové a Aztékové, objevili, že z kakaových bobů se dá vyrobit nápoj, který má nejen povzbuzující účinky, ale i posvátný význam. Boby fermentovali, pražili, drtili a míchali s vodou, chilli a někdy i kukuřicí. Výsledek? Pěnivá hořká směs, která měla posílit tělo a očistit ducha. Žádný dezert, ale rituální záležitost, uctívaná při svatbách, pohřbech i náboženských obřadech.
A nejen to. Kakaové boby byly natolik ceněné, že sloužily jako měna. Jeden otrok byl přibližně za sto sto bobů a králík za deset. V tehdejších poměrech byla čokoláda víc než pochoutka. Byla to měna, status, spojení s božstvem i forma moci.
První kontakt s Evropou a chuťový šok
Když v 16. století dorazili španělští dobyvatelé do Nového světa, přivezli si kromě zlata i kakaové boby. Jenže první ochutnání Evropany spíš odradilo než nadchlo. Hořký nápoj plný chilli neoslnil zmlsané jazýčky dvora. Až když se k receptu přidaly cukr, vanilka a později mléko, začalo být kakao v Evropě vnímáno jako lahůdka. Ale i tehdy to byla výsada. Pít čokoládu znamenalo patřit mezi elitu a mít dost hlubokou kapsu.
Na dvoře Ludvíka XIV. se servírovala v porcelánových šálcích, podávaná s patřičným respektem a noblesou. Stala se symbolem přepychu a luxusu. A byla tak drahá, že běžný člověk si o ní mohl nechat jen zdát nebo o ní šeptat v cukrárně za výlohou.
Revoluce v tabulce
V 19. století ale přišel zlom. Díky vynálezu holandského chemika Coenraada van Houtena, který dokázal oddělit kakaové máslo od prášku, se začala psát nová kapitola. Čokoláda přestala být pouze tekutá. Stala se pevnou, tvárnou a konečně připomínala to, co známe dnes.
První jedlá tabulka vznikla roku 1847 v Anglii. Švýcaři přišli s myšlenkou přidat sušené mléko a rázem se zrodila mléčná čokoláda. Firmy jako Nestlé, Cadbury nebo Lindt začaly vyrábět ve velkém a čokoláda se postupně dostala z paláců i do kapes obyčejných lidí. Od té chvíle už byla jen otázkou času, kdy se z božské tekutiny stane sladkost, která se bude rozdávat k Valentýnu, schovávat do adventních kalendářů nebo tajně uždibovat večer po práci.
Během 20. století se čokoláda stala tak běžnou, že si dnes málokdo uvědomí, jak výjimečnou roli hrála v historii lidstva. Válečníkům dodávala sílu, matkám energii a zamilovaným odvahu. Od vojáků v zákopech po děti na Mikuláše, její přítomnost byla a je napříč kulturami vždycky malým pohlazením.
Sladké dědictví na jazyku
Dnešní čokoláda má za sebou cestu dlouhou a barvitou. Od posvátného nápoje domorodých civilizací, přes evropský luxus až po univerzální symbol radosti, který koupíte na benzínce i v bio obchodě. V každém jejím čtverečku se ukrývá historie, rituál, objev i revoluce. Není to jen sladkost, je to kus civilizační paměti. A i když už dávno neslouží jako platidlo, její hodnota zůstává. Možná ne v bobech, ale v pocitu, který přináší. A ten pocit, že si můžete na chvíli dopřát malý kousek štěstí, je k nezaplacení.
Zdroje: Wikipedie, National Geographic Kids, National Geographic, Britannica
