Gladiátorské hry byly dříve propojeny s pohřebním obřadem. Později se z nich stal symbol prestiže

Vzpomeňte si na nejlepší akční film, co jste viděli. Teď si představte, že to není film, ale skutečnost. Přesně tohle zažívali Římané každý den. Dva muži se bili navzájem jen proto, aby pobavili davy. Gladiátorské souboje začaly u hrobů jako oběť mrtvým, ale pak se z toho stala největší zábava v říši. Nejlepší z nich byli slavnější než dnešní fotbalisté a celé impérium znalo jejich jména. Někteří vybojovali svobodu a peníze, jiní skončili jako krmení pro šelmy. Tahle šílená show běžela skoro 700 let a dodnes nás fascinuje.

Jak to začalo: Z pohřbů se stala velká show

Gladiátorské boje nevznikly kvůli zábavě, ale jako náboženská obřad. Když zemřel nějaký důležitý Říman, jeho rodina nechala u hrobu zabít pár otroků – mysleli si, že ta krev pomůže mrtvému v posmrtném životě.

Pak si bohaté rodiny všimly, jak se lidem ty souboje líbí. Kdo udělal větší a krvavější představení, ten si získal národ. A podporu lidu potřeboval každý politik. Tak se z pohřebního rituálu stala politická zbraň.

Císař Augustus za celý život zorganizoval osm velkých akcí, kde postupně našlo smrt přes 10 000 gladiátorů.

Odkud se brali gladiátoři?

Většina gladiátorů byli otroci nebo zajatci z válek. Ale někteří svobodní muži se přihlásili sami – buď kvůli penězům, nebo kvůli slávě. Bylo to jako dnes jít do MMA, akorát že když jste prohráli, často jste zemřeli.

Gladiátorské školy byly jako vojenská kasárna. Nejznámější byla škola Ludus Magnus v Římě.

Jací byli gladiátoři?

Murmillo byl těžce obrněný bojovník s velkým štítem a krátkým mečem. Byl pomalý, ale skoro ho nešlo zabít. Retiarius byl úplný opak – rychlý muž se sítí a trojzubcem. Snažil se protivníka chytit do sítě a pak ho probodnout.

Thraex bojoval s malým štítem a zakřiveným mečem, spoléhal na rychlé údery. Secutor byl speciálně vycvičený na boj proti síťaři – měl hladkou přilbu, aby se nechytil do sítě.

Byly i ženské gladiátorky zvané gladiatrices, i když jich bylo málo. Císař Domitianus je měl velmi rád.

Bojovníci, kteří se proslavili

Spartakus je nejznámější gladiátor všech dob, i když se neproslavil v aréně, ale vzpourou. V 73 před Kristem utekl ze školy a vedl největší otrockou revoltu v dějinách Říma.

Flamma byl úplný opak Spartaka – miloval arénu. Vyhrál 21 soubojů, čtyřikrát mu nabídli svobodu, ale pokaždé to odmítl. Chtěl zemřít jako gladiátor. Nakonec padl ve svém 22. zápase.

Tetraites a Priscus se proslavili tím, že jejich souboj skončil nerozhodně. Oba bojovali tak statečně, že jim císař Titus dal svobodu současně.

Commodus byl gladiátor, ale taky císař – jediný v historii. Miloval arénu víc než vládnutí. Bojoval přes 700 zápasů, ale většinou proti zvířatům nebo slabým protivníkům. Nakonec ho zabili vlastní strážci.

Nejlepší představení ve městě

Gladiátorské hry byly obrovská show s programem na celý den. Ráno řádila divoká zvířata, v poledne se sekaly hlavy zločincům a odpoledne přišla ta pravá jízda.

Před soubojem gladiátoři obešli celou arénu a pozdravili císaře slavným „Ave, Caesar, morituri te salutant!“. Když někoho pořádně zranili, mohl žádat o milost – zvedl prst a čekal, co řekne publikum. Palec nahoru znamenal život, palec dolů smrt.

Ale ve skutečnosti zemřelo méně gladiátorů, než si myslíme. Úmrtnost byla kolem 10–15% – víc než u dnešních sportů, ale ne tak hrozně velká, jak to ukazují ve filmech.

Konec gladiátorů

Gladiátorské hry postupně ztrácely popularitu kvůli křesťanství. Poslední oficiální hry byly kolem 435 našeho letopočtu. Impérium už nemělo peníze na takovou drahou zábavu.

Některé amfiteátry se předělaly na kostely, jiné sloužily jako pevnosti nebo sklady. Koloseum se používalo na všechno možné – jako hřbitov, dílny nebo dokonce botanická zahrada.

Gladiátorské souboje byly víc než jen krvavá zábava – bylo to okno do duše římské společnosti. Římanům prostě imponovala síla, odvaha a velkolepá podívaná. Nejlepší gladiátoři se stali legendami, o kterých se mluví dodnes. I když se nám zdá zvláštní bavit se smrtí, gladiátoři byli vlastně první profesionální sportovci na světě. A vidíme to dodnes – každý boxerský ring, každý MMA zápas, to všechno má kořeny tam, kde se kdysi muži bili pro potěšení davů.

Zdroje: Wikipedia, BBC, National Geographic