Ghost Army: Jednotka, která vypadala jako skutečná, ale ve skutečnosti byla iluzí

Když se řekne válka, většině lidí se vybaví tanky, zbraně a ostré střety. Jenže druhá světová válka měla i své tiché hrdiny – muže, kteří bojovali štětcem, gramofonem nebo nafukovacím tankem. Jednotka zvaná Ghost Army byla tajným projektem americké armády, jenž využíval iluzi a klam jako zbraň.

Ticho před iluzí

V roce 1944, v době, kdy spojenci plánovali velké ofenzivy proti nacistickému Německu, se zrodil revoluční koncept. Místo abyste bojovali silou, proč nepoužít klam a psychologii? Americká armáda tedy vytvořila speciální jednotku Ghost Army. Co bylo jejím cílem? Přesvědčit nepřítele, že se armáda nachází tam, kde ve skutečnosti není.

Tento plán byl inspirován starověkými strategiemi, ale také britskou praxí maskování. Ghost Army spojila to nejlepší z výtvarného umění, divadelních kulis, zvukařství a vojenského plánování. Byl to pokus, jak minimalizovat ztráty a zmást protivníka pomocí rafinovaného plánu.

Armáda neobyčejných talentů

Kdo byli ti muži, kteří tvořili Ghost Army? Nebyli to běžní vojáci. Byli to umělci z newyorské školy výtvarného umění, studenti z Yale, designéři, scénografové, hudební inženýři. Mezi nimi stála i slavná jména, například módní návrhář Bill Blass nebo malíř Ellsworth Kelly.

Tato jednotka čítala asi 1100 mužů, kteří měli vytvořit iluzi mnohonásobně větší armády. Jak? Pomocí nafukovacích tanků, maket děl, padělaných odznaků, zvukových efektů a falešných rádiových přenosů. Dokázali vytvořit přesvědčivou armádu i tam, kde žádní vojáci nebyli. A mnohdy tím zachránili stovky, možná tisíce životů.

Nafukovací tanky a zvuky války z reproduktorů

Jak celá strategie fungovala v praxi? Ghost Army používala nafukovací techniku – realisticky vyhlížející tanky z gumy, které se daly rychle přemístit a rozmístit na poli. Vedle toho byla rozmístěna i falešná letadla, nákladní vozy a kulisy, které měly vytvořit iluzi rozsáhlé základny.

Další klíčovou zbraní byl zvuk. Speciální jednotka zvukařů nahrávala reálné zvuky armádních operací – přejíždění tanků, stavbu mostů, pokřik vojáků. Tyto nahrávky byly pomocí obrovských reproduktorů vysílány do okolí, aby protivník nabyl dojmu, že se v oblasti nachází skutečná vojenská jednotka.

Zároveň probíhaly falešné rádiové přenosy, šíření dezinformací a inscenované pohyby vojáků, kteří se tvářili jako důstojníci různých divizí. Byla to válečná iluze dotažená do detailu.

Neviditelná hrdinství a přísná mlčenlivost

Ghost Army uskutečnila více než 20 operací v západní Evropě, z nichž nejznámější byla ta u řeky Rýn v březnu 1945. Díky operaci Viersen se jednotce podařilo oklamat německé velení natolik, že odklonilo své jednotky od skutečného místa útoku. A to bez jediného výstřelu.

Zajímavé je, že celý projekt byl až do roku 1996 přísně utajený. Mnozí veteráni Ghost Army nesměli o svých činech mluvit ani se svými nejbližšími. Až s postupnou deklasifikací dokumentů začal svět poznávat jejich příběh.

Proč o tom dnes mluvíme?

V době, kdy se války odehrávají nejen na bojištích, ale i v kyberprostoru a na poli informací, zůstává odkaz Ghost Army nesmírně inspirativním. Klam, falešné stopy, manipulace – to všechno je dnes běžnou součástí konfliktů. Ghost Army byla předchůdcem moderních informačních operací a dezinformačních strategií.

Vyvstává tedy otázka: Jsme si dnes vědomi, kolik z toho, co vidíme a slyšíme, může být jen iluzí? A kdy je manipulace ospravedlnitelná, pokud slouží vyššímu dobru?

Odkaz Ghost Army a snaha o uznání

Teprve v posledních letech se Ghost Army dostává uznání, které si zaslouží. V roce 2022 schválil americký Kongres zákon, podle něhož měli přeživší členové jednotky obdržet Kongresovou zlatou medaili, jedno z nejvyšších civilních vyznamenání USA. Je to alespoň malý symbolický dík těm, kdo se nebáli bojovat zvukem a klamem.

Ghost Army je fascinujícím příběhem o tom, že kreativita, umění a klam mohou být v pravou chvíli stejně silné jako tank. Je to důkaz, že válka nemusí být vždy jen o zbraních, ale někdy stačí štětec, zvuk a promyšlená strategie.

Zdroj: smithsonianmag.com, BBC