Drsné svatební rituály: Nevěsta mohla snadno přijít o šaty

Svatební den pro mnohé znamená den plný romantiky, bílých šatů a slavnostních radovánek. Jenže ne všude je to tak pohádkové. V některých zemích musí nevěsta bojovat o šaty, svědkyně ji mají chránit před únosem a květina zakrývá něco zcela jiného než jen okouzlující úsměv. Některé svatební rituály tak mnohdy připomínají spíš bitevní strategii než romantickou procházku k oltáři.

Když kytice zachraňuje šaty i důstojnost

Dnešní házení svatební kytice bývá veselým momentem plným smíchu a očekávání. Jenže původ tohoto zvyku je mnohem drsnější. Ve středověké Evropě bylo považováno za velké štěstí dotknout se nevěsty nebo si dokonce odnést kousek jejích šatů. Přítomní hosté často neváhali nevěstu obklopit a doslova jí ze šatů trhat látku, protože věřili, že to přinese plodnost a štěstí.

Aby se předešlo zničení svatebního oděvu, který býval rodinným dědictvím, začaly nevěsty házet kytici jako rozptýlení. Přesměrovaly tím pozornost a utekly z centra dění. Kytice tak sloužila jako ochranný manévr. Později se z házení pugetu stal romantický symbol hledání budoucí nevěsty.

Tradice bílých svatebních šatů je poměrně nová

Bílá barva svatebních šatů se dnes automaticky spojuje s čistotou a nevinností. Ale tato symbolika je relativně mladá, protože se rozšířila až po svatbě královny Viktorie v roce 1840. Do té doby byly svatební šaty často barevné, zdobené, a někdy i černé, což se týkalo zejména protestantských zemí.

Co však přetrvalo do současnosti, byla potřeba maskovat pach. V dřívějších dobách, kdy hygiena nebyla prioritou a parfémy byly výsadou vyšších vrstev, měly nevěsty kytice z aromatických bylin a květin, které zakrývaly tělesný zápach. Oblíbené byly levandule, rozmarýn, myrta nebo česnek, který měl zároveň chránit před zlými duchy.

Kytice tedy nebyla jen ozdobou, ale praktickým i magickým štítem, který měl nevěstu ochránit během svatebního obřadu.

Družičky jako klam a obrana

Dnes jsou družičky barevně sladěné, usměvavé a obvykle doprovázejí nevěstu k oltáři. V historii ale hrály zcela jinou, mnohem vážnější roli. Měly nevěstu zamaskovat a ochránit. V dobách, kdy bylo běžné nevěsty unášet, ať už nepřátelskými rody, bývalými nápadníky nebo kvůli majetku, se družičky oblékaly stejně jako nevěsta. Zmatek mezi stejně oblečenými ženami měl ztížit únos nebo útok během svatebního průvodu. Jejich počet navíc zajišťoval větší bezpečnost při přechodu do domu ženicha.

Obdobnou ochrannou funkci měl i ženichův svědek, který stál připraven se zbraní po boku a měl bránit nevěstu i za cenu fyzického střetu. Teprve později se z něj stal svědek s prstenem v kapse.

Krvavá zkouška lásky v Indonésii

V některých částech Indonésie, například u etnika Tidong na ostrově Borneo, musí novomanželé po svatbě společně vydržet tři dny bez použití toalety. Tento rituál je považován za test jejich odhodlání, disciplíny a vzájemné spolupráce. Přestože je tato tradice psychicky velmi vyčerpávající, ukazuje, jak vážně je instituce manželství vnímána.

Ve Skotsku jsou novomanželé pokryti špínou

Ve Skotsku, konkrétně v některých oblastech na severu, existuje tradice zvaná „blackening“. Nevěsta i ženich jsou potřísněni špínou, popelem, moukou či lepkavými látkami a někdy jsou i svázáni a veřejně vystaveni na odiv. Tento akt má za cíl posílit jejich odolnost vůči budoucím nepříjemnostem a stmelit je v těžkých chvílích. Ačkoli se to může zdát barbarské, jde vlastně o drsný, ale komunitně pojatý způsob rozloučení se svobodou.

V Jižní Koreji se svazují chodidla

V některých korejských provinciích probíhá po svatebním obřadu rituál, kterému se říká „falaka“, při němž jsou ženichům svázána chodidla a bijí je rybími kostmi nebo holemi. Účelem tohoto rituálu je prý prověřit mužnost ženicha a připravit ho na manželský život. Tento neobvyklý zvyk je často doprovázen smíchem a zábavou, ale i tak se jedná o bolestivý a nečekaně brutální způsob přechodu do nové životní etapy.

Tradice jako stíny minulosti

Dnešní svatby jsou plné emocí, detailů a osobních doteků. Zároveň jsou ale také nositelem minulosti, která nebyla vždy tak romantická, jak ji známe z filmů. Každý kousek látky nebo každý květ v kytici v sobě nese symboliku historie, ochrany a víry.

Ať už dnes nevěsty hází kytici pro zábavu nebo je vedou ke vchodu do sálu družičky, málokdo tuší, že jde o rituály kdysi vytvořené jako štít proti chaosu.

Zdroj: miragenews.com, thedailyguardian.com, brides.com