Drsné experimenty na lidech neprováděli jen nacisté
Vědecký pokrok má svou stinnou stránku. Za některými poznatky nestojí jen laboratoře a mikroskopy, ale i lidské utrpení. Ne všechny hrůzné experimenty se odehrály za nacistických režimů nebo za ostnatými dráty diktatur. Některé probíhaly tiše, bez větší pozornosti, v zemích, které se považovaly za vzor svobody a práva.
Jedním z nich byl případ z amerického městečka Tuskegee. Psal se začátek třicátých let a skupina černošských mužů tehdy uvěřila, že dostane bezplatnou zdravotní péči. Věřili lékařům, že jim pomohou. Netušili, že se stávají součástí studie, jejímž cílem bylo sledovat průběh neléčené syfilidy. Pomoc nepřišla ani tehdy, když už byla k dispozici účinná léčba. Místo ní je lékaři léta jen pozorovali, aby mohli zaznamenávat, jak nemoc postupuje v těle. Když se později objevil penicilin, nikdo jim ho nenabídl. Umírali zbytečně.
Někteří zemřeli, jiní stačili nemoc přenést na manželky. Narodily se i děti s vrozenou syfilidou. Pravda vyšla najevo až v polovině sedmdesátých let. Společností otřásl šok a důvěra ve zdravotnický systém se zhroutila během několika dní. Pro černošskou komunitu to byla rána, na kterou se nezapomíná. Trvalo dalších dvacet let, než se vláda omluvila.
LSD a lidská mysl pod dohledem státu
V padesátých letech, v době strachu a studené války, spustila CIA tajný projekt MK-Ultra. Jeho cílem bylo ovládnout lidskou mysl. Dlouho o něm nikdo nemluvil a to, co se odehrávalo za jeho zdmi, působí dodnes jako znepokojivá fikce.
Oficiálně projekt neexistoval. Neoficiálně šlo o snahu proniknout do hlubin lidské psychiky. Agentura zkoušela, co s člověkem udělají halucinogeny, hypnóza nebo psychický tlak. Všechno probíhalo za zavřenými dveřmi a ti, na kterých testy probíhaly, o ničem nevěděli. LSD dostávali pacienti v léčebnách, vojáci i civilisté, bez jakéhokoli souhlasu. Účinky nebyly známy ani těm, kdo látky podávali.
Kanaďan Donald Cameron šel ještě dál. Některé pacienty držel v umělém spánku celé týdny a opakovaně jim pouštěl nahrávky s podprahovými sděleními. Výsledkem často nebyla změna chování, ale těžké poškození psychiky a trvalé následky.
Pokusní vězni a mlčící zdi
Vědecký výzkum si v poválečných letech často našel cestu i do věznic. Tamní prostředí nabízelo dobrovolníky, kteří se neměli jak bránit. Výměnou za slib zkráceného trestu souhlasili s účastí na testech, jejichž skutečná povaha jim zůstala skrytá.
Testovala se radiace, nové léky, chemické látky i psychotropní drogy. Lidská práva ustupovala vojenským zájmům a výzkumům, které měly podporu přímo od státu.
Jednotka 731: Japonský výzkum bez slitování
Zvláštní místo v dějinách si drží japonská Jednotka 731. V Mandžusku, okupované části Číny, provozovala armáda výzkumné zařízení, kde se věda zcela vymkla kontrole. Zajatci byli využíváni jako živý materiál. Docházelo k amputacím bez umrtvení, testování extrémních mrazů i aplikaci smrtících virů.
Nešlo o medicínu, ale o chladný výzkum možností lidského těla. Po válce se mnozí z těchto lékařů vyhnuli trestu. Předali Američanům své záznamy a výměnou získali imunitu. Cynická dohoda, která dodnes ukazuje, že i spravedlnost mívá své hranice.
Etika jako novodobá pojistka
Zkušenosti z minulosti donutily svět reagovat. Rok 1964 znamenal zlom. Vznikla Helsinská deklarace, která stanovila, že nikdo nesmí být součástí výzkumu bez svého vědomí a souhlasu. Co se dřív dělo potají, dostalo konečně jasný rámec.
Existují etické komise, dohled i veřejná kontrola. Přesto se čas od času objeví zprávy o výzkumech, které se pohybují na hraně. I proto je důležité, abychom si připomínali, co se v minulosti stalo. Ne ze snahy hledat viníky, ale kvůli odpovědnosti, která nesmí zmizet.
Zdroje: Wikipedie, All That’s Interesting, The Guardian, NPR
