Dracula od Brama Stokera zaujal milovníky tajemství, i když někteří čtenáři se báli, že upír může být skutečný
Příběh Draculy vtáhl čtenáře do zákoutí tajuplného temna a zároveň do srdce viktoriánské metropole. Bram Stoker proměnil upíra z lidové legendy ve stvoření, které může kráčet po mlžných londýnských ulicích. A paradoxně právě tato věrohodnost děsila některé do té míry, že uvěřili, že horor je realitou.
Rok 1897 přinesl světlo světa knihu, která změnila vnímání upírů navždy. Bram Stoker, irský spisovatel a manažer slavného herce Henryho Irvinga, přetvořil pradávnou temnou legendu do formy dopisů, deníků a novinových výstřižků. Tato podoba vnesla do gotického příběhu nečekanou autentičnost. Když se Drákula přesune z Transylvánie do viktoriánského Londýna a Whitby, vynikne kontrast modernity s archaickou hrozbou, která se skrývá v rohu ulice, čeká na chvíli, kdy zaútočí. Tento kontrast spojil lidový strach s moderní realitou.
Dracula a nový strašidelný realismus
Podoby upírů před Stokerem byly často zlověstné, ale měly spíše pohádkový nebo groteskní ráz. Stoker však představil charismatického aristokrata z východu, který je elegantní i děsivý zároveň, a přivedl ho přímo do známého prostředí Anglie. Děs se tak přiblížil na dosah ruky a stal se osobnější. Kritici už tehdy psali, že hrůza v Draculovi působí neobyčejně skutečně, jako by se mohla stát každému čtenáři, a právě tato možnost vyvolávala napětí.
Forma vyprávění v podobě dopisů, deníků, telegramů a záznamů z fonografu působila vědecky a ještě více posilovala iluzi reality. Moderní vymoženosti té doby, jako byla fotografie, rychlý přenos zpráv nebo krevní transfuze, navíc stíraly hranici mezi fikcí a skutečností a činily děj pro čtenáře důvěryhodným.
Proč lidé podezřívali příběh z reality
Stoker se při tvorbě nespokojil s povrchní inspirací. Hledal kořeny upírských legend v historických pramenech a lidových pověstech. V přístavním městě Whitby trávil dlouhé hodiny v knihovně, kde narazil na zmínku o valašském vládci Vladu II. Draculovi. Zaujaly ho i místní historky o černém psu, záhadné lodi naložené zeminou a tísnivé atmosféře přístavu. Tyto motivy zakomponoval přímo do děje a propojil je tak, že čtenář měl pocit, jako by se díval na skutečné události.
V úvodních řádcích prvního vydání dokonce autor jemně naznačil, že příběh popisuje něco, co se opravdu stalo. Nakladatel se ale rozhodl, že román musí být vydán jako dílo fikce. Londýn si stále pamatoval děsivé vraždy v uličkách Whitechapelu a vydavatel se obával, že by kniha mohla vyvolat další vlnu strachu. Společnost navíc byla citlivá na téma přistěhovalců, nových nemocí a úpadku morálky. Představa, že by se po městě mohl potulovat podivný a nebezpečný cizinec z východní Evropy, proto mnohým připadala docela uvěřitelná a dokázala vyvolat mrazení.
Dědictví a odkaz v Londýně
Dracula se stal víc než jen románem, začal žít svým vlastním životem. Při vydání měl sice jen mírný úspěch, ale postupně se pevně usadil v popkultuře. Po autorově smrti přišla divadelní zpracování, filmové adaptace i nespočet volných převyprávění. Postava aristokratického upíra se stala symbolem, který přežil celé století a stále inspiruje nové tvůrce, a to nejen ve světě hororu, ale i v umění obecně.
Proč je Dracula nesmrtelný
Dracula Brama Stokera uspěl, protože dokázal spojit gotickou tradici s moderním způsobem vyprávění. Reálné detaily, historické souvislosti a známé prostředí vtáhly čtenáře do děje tak, že hranice mezi skutečností a fikcí téměř zmizela. Londýn viktoriánské éry se stal dokonalou kulisou pro střet moderní společnosti s pradávnou hrozbou, která se zdála být na dosah ruky.
Draculu proto nelze považovat jen za obyčejný horor. Je to také obraz své doby, zrcadlo strachů a fascinace neznámým, které i po více než sto letech dokáže vyvolat pocit, že ve tmě může stále číhat skutečný hrabě, připravený vstoupit do našeho světa.
Zdroje: Wikipedie, Time, New York Post
