Déjà vu: Záhadný fenomén má několik možných vysvětlení

Přidat na Seznam.cz

Vejdete do místnosti a najednou víte, že jste tam už někdy byli, i když jste tam rozhodně nebyli. Nebo si povídáte s někým a máte pocit, že přesně tahle konverzace se už kdysi stala. Říká se tomu déjà vu a stává se to sedmi lidem z deseti.

Neurologie: Když váš mozek dělá hlouposti

Váš mozek je jako super rychlý počítač. Pořád něco zpracovává, ukládá, porovnává a většinou to zvládá na jedničku. Jenže někdy prostě udělá chybu. A tahle chyba se jmenuje déjà vu.

Co se může pokazit? Třeba tohle: vaše levé oko pošle obrázek do mozku o půl sekundy dřív než pravé. Mozek si pak myslí, že ten druhý obrázek už někde viděl. Je to stejné, jako když vám někdo řekne vtip podruhé – už víte, co bude.

Nebo se může stát něco ještě divnějšího. Hippokampus, to je ta část mozku, která ukládá vzpomínky, někdy zešílí a označí úplně nový zážitek jako starý. Představte si to jako když archivář místo do složky nové omylem založí dokument do složky už viděno.

Věda: Kde v mozku se to děje?

Vědci přišli na to, že déjà vu má svůj domov v temporálním laloku. To je taková část mozku, která se stará o paměť. Lidé s epilepsií v téhle oblasti zažívají déjà vu mnohem častěji. Někdy jim dokonce předpovídá blížící se záchvat.

Úplně nejvíce fascinující je, když lékaři při operaci stimulují temporální lalok elektřinou. Pacient je při vědomí a najednou říká: Tenhle operační sál už jsem někde viděl! Přestože tam leží poprvé v životě. Je to jako mít dálkové ovládání na déjà vu.

Moderní přístroje dokáží sledovat, co se v mozku děje. A ukázalo se, že při déjà vu se rozsvítí konkrétní oblast, rhinální kůra. Ta spojuje část pro paměť se zbytkem mozku. Když se rozhodí, vznikne ten podivný pocit.

Mladá dívka přemýšlí
Pokud občas zažíváte déjà vu, není to nic vážného, zdroj: Shutterstock

Psychologie: Kdy se to stává nejčastěji?

Déjà vu není jen o tom, co se děje v mozku. Vaše nálada a stav na to má obrovský vliv. Když jste vyčerpaní, ve stresu nebo jste málo spali, máte mnohem větší šanci, že vás ten divný pocit přepadne.

Nejvíc déjà vu zažívají mladí lidé, hlavně mezi patnácti a pětadvaceti lety. V tomhle věku mozek ještě dospívá a paměť pracuje naplno. Paradoxně se to nejvíc stává chytrým lidem s dobrou pamětí. Jejich přesný systém občas prostě přestřelí.

A víte, kdy se déjà vu objevuje nejčastěji? Právě když zažíváte něco úplně nového! Když cestujete na neznámé místo nebo děláte něco poprvé. Mozek má tolik nové práce, že se v tom někdy ztratí.

Teorie: A co když je to něco úplně jiného?

Vědecká vysvětlení jsou fajn, ale existují i mnohem zajímavější teorie. Někdo věří, že déjà vu jsou vzpomínky z minulých životů. Že naše duše už tu situaci prožila v předchozí inkarnaci.

Psycholog Carl Jung měl jinou teorii. Podle něj máme všichni společnou paměť celého lidstva – kolektivní nevědomí. Déjà vu by pak bylo jako když se nakrátko připojíte k téhle obrovské databázi zkušeností našich předků.

Ale nejbláznivější teorie přichází od fyziků. Co kdyby existovaly paralelní světy? Možná máte v jiné realitě jiný život a déjà vu vzniká, když se vzpomínky z toho druhého světa prosakují do tohoto. Zní to šíleně, ale někteří vědci to berou vážně.

Kdy se začít bát?

Ve většině případů je déjà vu úplně neškodné. Pokud se vám to stává občas, není důvod k panice. Problém je, když se to děje každý týden nebo ten pocit trvá dlouho.

Časté a dlouhé epizody můžou znamenat problémy s mozkem. Zvlášť když  se k tomu přidá zmatenost, změny nálady nebo zapomínáte. Pak je dobré zajít k neurologovi.

Léčba závisí na tom, co déjà vu způsobuje. Pokud máte epilepsii, pomůžou léky. Pro zdravé lidi je nejlepší dobře spát, nestresovat se a žít zdravě.

Déjà vu je jeden z nejzajímavějších triků, které nám náš mozek dokáže předvést. Většinou jde o obyčejnou chybu v paměťových procesech, mozek si prostě splete nové se starým. I když teorie o paralelních světech nebo minulých životech znějí lákavě, nejspíš je to prostě jen důkaz toho, jak složitý počítač máme v hlavě. A občas se i ten nejlepší počítač zasekne.

Zdroje: Wikipedie, muni.cz, iDnes, Live Science, Science Direct, NIH