Co se děje v mozku při zamilovanosti? Hormonální koktejl nám doslova nasazuje růžové brýle

Jakmile se člověk zamiluje, začne se v těle odehrávat něco jako vnitřní ohňostroj. Mozek začne produkovat látky, které silně ovlivňují naše myšlenky, chování i to, jak toho druhého vnímáme. Tenhle stav připomíná závislost a není to náhoda. Patří k nejsilnějším emocím, jaké člověk vůbec prožívá.

Zamilování není žádný romantický zázrak, ale docela přesně řízená biologická reakce. Když potkáme někoho, kdo nás přitahuje, mozek zareaguje. Zapne se v něm systém odměn, díky kterému nás to k druhému táhne, chceme s ním být co nejčastěji, hledáme doteky, sdílení i vzájemnost.

Velkou roli v tom všem hraje dopamin. Tahle látka v nás spouští silný pocit radosti, nadšení a přívalu energie. Díky ní jsme rozzáření, usmíváme se sami pro sebe a nedokážeme přestat myslet na člověka, který nám vstoupil do života. V tu chvíli je mozek úplně pohlcený tím, co nás čeká, co si řekneme, kdy se znovu uvidíme. Mozek v tomhle stavu přepne na jiný režim. Všechna pozornost se upíná k tomu druhému, přemýšlíme, co si spolu řekneme příště, kdy se znovu potkáme, a jaké to bude. Není divu, že podle vědců vypadá mozek zamilovaného člověka dost podobně jako mozek člověka, který je pod vlivem silné návykové látky.

Hormonální koktejl bez varování

K dopaminu se přidává i oxytocin, látka, která vzniká při objetí nebo při fyzické blízkosti. Oxytocin prohlubuje důvěru a vytváří pocit bezpečí. Je to hormon, který pomáhá s budováním vztahu a citového pouta. Zároveň ovlivňuje i naši schopnost otevřít se a sdílet.

Další složkou zamilovaného koktejlu je serotonin, jehož hladina naopak klesá. Tento pokles způsobuje stavy nejistoty, přemýšlení nad každým detailem a přehnanou citlivost. Právě proto mohou být čerstvě zamilovaní lidé podráždění nebo nesoustředění. Jsou pohlceni myšlenkami na druhého a jejich mozek je tím doslova zahlcen.

Noradrenalin pak zajišťuje tělesné projevy. Díky němu cítíme bušení srdce, napětí v břiše nebo chvění rukou. Zvyšuje naši bdělost, podporuje zapamatování každého momentu a posiluje vnitřní vzrušení.

Růžové brýle jsou součást výbavy

Zamilovaný mozek funguje jinak než běžný. Výzkumy ukazují, že mozek v zamilovanosti tlumí oblasti spojené s hodnocením a logickým uvažováním. Člověk pak často nevnímá chyby ani nedostatky toho druhého. V tomto stavu vzniká idealizace, která nám umožňuje ponořit se do vztahu s maximální intenzitou.

Tato fáze zamilovanosti trvá přibližně půl roku, někdy o něco déle. Během ní si většina lidí připadá jako ve snu. Všechno se zdá krásné, nový partner působí jako dokonalý a svět je naplněn smyslem. Po této fázi však dochází k hormonálnímu zklidnění. Mozek začne vnímat realitu a dochází k přirozenému vyvažování.

Z vědeckých mýtů do běžného života

Často se říká, že opravdová láska se pozná hned. Věda ale ukazuje, že i když mezi dvěma lidmi může přeskočit jiskra velmi rychle, hluboký vztah a důvěra se budují postupně. Nehraje v tom roli jen chemie, ale i to, co spolu zažijí. Láska není jen pocit, ale také vědomé rozhodnutí a péče, kterou vztahu dáváme.

Často se také věří, že zamilovanost člověka oslabí nebo mu vezme nadhled. Ve skutečnosti jde o přirozený děj, který podporuje vznik pevného spojení. Právě díky němu snáze navážeme vztah, ve kterém je místo pro blízkost, důvěru i společné zázemí.

Tam, kde končí věda a začíná cit

Zamilovanost je výjimečný stav, ve kterém mozek i tělo fungují jinak než obvykle. Vzniká v něm chemický koktejl, který mění naše vnímání, chování i citovou stabilitu. Díky hormonům cítíme radost, touhu a hlubokou sounáležitost. Zároveň jsme ale zranitelnější a náchylnější k idealizaci.

I když věda ví, co se v těle děje, láska v sobě pořád nese něco neuchopitelného. Zamilování totiž nemění jen myšlení, ale dává prostor pro blízkost, vnitřní růst i pocit smyslu. A možná právě proto se k němu lidé tak rádi vracejí.

Zdroje: Wikipedie, Psychology today, National Library of Medicine, Research Gate