Tipněte, jak dlouho vydržel rytíř bojovat na slunci v rozžhaveném brnění: Číslo změní váš pohled na středověk

Představa hrdého rytíře v blyštivém brnění, jak v plné zbroji sviští po bojišti, je romantická jen do chvíle, než si uvědomíte, že váží přes 30 kilo a na přímém slunci se mění v mobilní pec.

Moderní pokusy i historické záznamy ukazují, že hrdinské výpravy na koni nebyly zdaleka tak pohodlné, jak to známe z filmů.

Když se vědci rozhodli zjistit, jak dlouho člověk skutečně vydrží ve středověkém brnění, výsledek překvapil i samotné historiky. V horku nad 30 stupňů se teplota pod zbrojí dokáže vyšplhat až na 50 °C a rytíř se přehřívá už po několika minutách. Moderní experimenty potvrdily, že běžný bojovník by v takových podmínkách zvládl aktivně bojovat maximálně 5 až 10 minut – pak by mu hrozil kolaps z vyčerpání.

To zní možná směšně, ale zkuste si představit běžet s těžkým batohem, helmou, železnými rukavicemi a bez možnosti se napít. Kyslík rychle dochází, dýchání se ztěžuje a srdce jede naplno.

Boj s horkem byl stejně důležitý jako boj s nepřítelem

Rytíři to ale věděli. Proto se bitvy často odehrávaly ráno nebo k večeru, kdy slunce nebylo tak silné. V horkých dnech bojovníci trávili část dne ve stínu stanů, svlékali části zbroje nebo si pomáhali jednoduchými triky – například vlhkým prádlem pod brněním, které na chvíli zchladilo tělo.

Některé výzkumy zmiňují i to, že rytíři se museli zastavovat každých pár minut, aby popadli dech. I proto se bitvy v reálu táhly pomalu a často se spíš postávalo a taktizovalo, než že by se všichni rozběhli proti sobě jako ve filmu.

Lidé, kteří dnes dělají historický kontaktní boj, potvrzují, že to není žádná legrace. Při tréninku si měří tep a teplotu těla a často mluví o tom, že v plné zbroji vydrží intenzivní pohyb kolem 7 minut. Poté následuje pauza, jinak by riskovali přehřátí. Jak sami říkají, je to „sport pro nejotrlejší“.

Železo jako symbol i prokletí

Brnění sice poskytovalo ochranu před mečem, ale bylo i pastí. V dešti zrezlo, v létě pálilo a v zimě chladilo. Navíc pokud rytíř spadl z koně, měl problém se zvednout. I proto byli často doprovázeni panoši, kteří jim pomáhali nejen s výstrojí, ale i s přísunem vody a jídla.

Dnešní představa o rytířích jako nezdolných hrdinech tak dostává novou perspektivu. Bojovat v železe na přímém slunci znamenalo vystavit se hranici lidských možností. Skuteční rytíři nebyli jen odvážní – byli i neskutečně odolní. A přežít v rozžhaveném brnění třeba deset minut? To byl výkon hodný legend.

Zdroj: idnes.cz, techsvet.cz, reflex.cz