Bizarní gastronomie: Na Islandu servírují téměř celou ovčí hlavu

Většinou si myslíme, že jídlo nemůže být bizarní –  záleží však na tom, kde jste vyrostli. To, co jednomu připadá jako netušená pochoutka, může u jiného vyvolat mdloby. Po světě existuje spousta jídel, která nám připadají děsivá, ale místní je milují. Jsou to často pokrmy, které vznikly z nutnosti a dnes jsou nedílnou součástí jejich kultury.

Svið z Islandu: Když se hlava stává delikatesou

Představte si, že vám na talíř položí celou ovčí hlavu. Přesně to se stává každému, kdo si na Islandu objedná tradiční svið. Hlava je opálená, uvařená a podává se s kořenovou zeleninou. Islanďané jedí vše – mozek, oči, jazyk, prostě celou hlavu.

Proč zrovna tohle? Island má drsné klima a historicky zde lidé nemohli plýtvat ničím. Každá část zvířete musela sloužit k jídlu. Ovčí hlava obsahuje spoustu živin a tuku, které byly nezbytné pro přežití dlouhých zim. Dnes už sice svið není otázkou přežití, ale zůstává důležitou součástí islandské identity.

Mnozí Islanďané vám řeknou, že ze svið chutnají nejlépe oči. Jsou slané a šťavnaté. Návštěvníci z jiných zemí často nedokážou překonat psychickou bariéru, ale ti, kdo se odhodlají, často přiznávají, že chuť není špatná. Jde prostě o to překonat první dojem.

Surströmming: Když ryba páchne jak shnilé vejce

Severní Švédsko má vlastní gastronomickou výzvu – surströmming. Jedná se o fermentovaného sledě, který páchne tak intenzivně, že ho musíte jíst venku. Zápach je tak silný, že dokáže vyhnat lidi z místnosti během pár vteřin.

Fermentace probíhá několik měsíců a výsledek je opravdu extrémní. Švédové ho jedí s bramborem, chlebem a zakusují cibulí. Místní tvrdí, že pokud překonáte zápach, objevíte komplexní chuť, která vás dostane.

Surströmming vznikl z praktické nutnosti. Sůl byla drahá a fermentace byla způsob, jak konzervovat ryby bez velkého množství soli. Dnes je to hlavně záležitost tradice a národní hrdosti. Každý správný Švéd by měl surströmming aspoň jednou zkusit.

Casu Marzu: Sýr s červy jako delikatesa

Sardinie vás překvapí sýrem casu marzu, který obsahuje živé červy. Není to náhoda nebo pokažené jídlo, ale úmyslná součást výroby. Mouchy nakladou do sýra vajíčka a vylíhlé červy fermentují sýr zevnitř.

Místní věří, že červi dělají sýr chutnější a zdravější. Konzumuje se i s červy, kteří dodávají pikantní chuť. Pro místní je casu marzu symbol jejich nezávislosti a odlišnosti od kontinentální Itálie.

Výroba tohoto sýra je neoficiální a často se předává z generace na generaci. Recept si předávají v rodinách už po generace. Každý ho má trochu jiný.

Balut z Filipín: Kuřecí embryo jako pochoutka

Filipíny mají vlastní kontroverzní specialitu – balut. Balut je vlastně kachní nebo kuřecí embryo, které se vaří přímo ve vejci po dvou týdnech.

Balut se prodává na ulici a je považován za afrodiziakum. Filipínci ho jedí s trochou soli a někdy s octem. Věří, že jim dodává sílu a energii. Pro spoustu Filipínců je balut součástí dětství, vzpomínkou na časy, kdy si ho kupovali od pouličních prodejců.

Příprava balut vyžaduje zkušenosti a cit pro správný čas. Moc mladé embryo nemá správnou chuť, moc staré je těžko stravitelné. Prodejci balut často působí v rodinách po několik generací a znají všechna tajemství správné přípravy.

Hákarl z Islandu: Žraločí maso jako test odvahy

Island má ještě jednu gastronomickou výzvu – hákarl. Jedná se o fermentované žraločí maso, které má tak silnou chuť amoniaku, že většina lidí po první lžičce běží k umyvadlu. Žralok se zakope do země na několik měsíců, pak se nechá sušit.

Proč takhle komplikovaně? Čerstvé maso grónského žraloka je jedovaté kvůli vysokému obsahu oxidu trimethylaminu. Fermentace toxiny odbourá a maso se stane jedlé. Islanďané hákarl často kombinují s domácí pálenkou brennivín.

Dnes je hákarl spíš turistickou atrakcí než běžným jídlem. Místní ho jedí hlavně při speciálních příležitostech, třeba při oslavě nového roku. Je to způsob, jak si připomenout drsné podmínky, za kterých jejich předci žili, a zároveň test odvahy pro návštěvníky.

Kulturní význam: Víc než jen jídlo

Všechna tato bizarní jídla mají jednu věc společnou. Nevznikla proto, že by lidé chtěli šokovat nebo být jiní. Lidé je začali jíst, protože neměli na výběr. Postupně se z nich stala tradice.

Dnes už většina těchto pokrmů není nutností, ale volbou.