Alchymie: Když se chemie brala jako temné umění
Dnes jdete do lékárny a koupíte si jakýkoli lék. Nikdo vás neobviní z čarodějnictví. Ale před pár stoletími by to bylo něco jiného. Tehdy bylo míchání různých látek považováno za součást temných umění. Přitom právě z této magie se postupně vyklubala moderní chemie. A nejzajímavější je, že i ti největší vědci, včetně Isaaca Newtona, byli původně alchymisté.
Historie: Jak to všechno začalo?
Všechno to začalo v Egyptě. Lidé si už tehdy všímali, jak se různé kovy mění, jak reagují látky mezi sebou. A ne náhodou je napadla myšlenka: co když by šlo obyčejné železo proměnit ve zlato?
Arabové posunuli alchymii na novou úroveň. Jejich laboratoře vypadaly jako z hororu. Plné kouře, podivných nástrojů a tajemných baněk. Ale ve skutečnosti tam, často i náhodou, objevovali postupy, které chemici používají dodnes. Destilaci, krystalizaci, různé chemické reakce.
Jenže okolní svět tomu nerozuměl. Lidé viděli kouř, slyšeli divné zvuky a báli se. Zlomový moment přišel v renesanci, kdy už měl každý významný dvůr svého alchymistu.
Paracelsus: Rebel, který změnil medicínu
Představte si univerzitní přednášku v 16. století. Přijde profesor, vezme všechny staré učebnice a spálí je před zraky studentů. To udělal Paracelsus. Řekl jim, že jediný skutečný učitel je příroda.
Tahle drzost ho stála kariéru. Vyhodili ho z Basileje, pak i z dalších univerzit. Cestoval po Evropě jako potulný lékař a léčil způsoby, které vypadaly jako čistá magie.
Místo tradičních bylinek používal rtuť, antimon, síru. A pak přišel s výrokem, který změnil všechno: Všechno je jed a nic není jed – záleží jen na dávce. Jednoduchá věta, která platí dodnes.
Newton: Když génius skrývá tajemství
Muž, který vysvětlil, proč nám padají věci na hlavu a proč se planety točí kolem Slunce. Většinu svého času ale netrávil počítáním gravitace, ale alchymistickými experimenty.
Můžete si představit šok historiků, když po jeho smrti našli tisíce stránek alchymistických poznámek. Newton, symbol racionálního myšlení, věřil v transmutaci kovů.
Ale on to viděl jinak než my dnes. Pro Newtona byla alchymie cestou k pochopení nejhlubších zákonů vesmíru. Věřil, že pokud pochopí, jak funguje hmota na nejmenší úrovni, odhalí Boží plán.
Jeho studium alchymistických procesů mu pomohlo pochopit, jak působí síly mezi částicemi. To později použil při formulování gravitačního zákona.
Konec jedné éry
Sedmnácté století přineslo změnu myšlení. Lidé začali být kritičtější. Chtěli důkazy, ne jen teorie.
Vezměte si Roberta Boyla. Začínal jako klasický alchymista, ale pak si řekl: moment – tohle přece nefunguje! A přišel s myšlenkou, která zněla banálně, ale změnila všechno. Co když by každý experiment musel dopadnout stejně, i když ho bude dělat někdo jiný?
Antoine Lavoisier pak zasadil alchymii smrtelnou ránu. Popsal zákony zachování hmoty tak přesně, že už nikdo nemohl tvrdit, že dokáže z ničeho vyrobit něco.
Ale alchymisté nebyli hlupáci. Moderní chemie převzala jejich laboratorní vybavení, mnoho postupů i praktických poznatků.
Současnost: Co z toho zbylo?
Carl Gustav Jung celou svou psychologii postavil na alchymistických symbolech. Věřil, že alchymisté ve skutečnosti popisovali procesy lidské duše, ne chemické reakce.
V dnešních urychlovačích částic skutečně transmutujeme prvky. Dokážeme z jednoho prvku udělat druhý. Alchymisté by byli nadšení, jejich sen se splnil, jen jinak než čekali.
Nanotechnologie vytváří materiály s vlastnostmi, o jakých si alchymisté nesnili. Alchymisté věřili, že všechno ve vesmíru spolu souvisí. Dnes se k této myšlence vrací systémová biologie, ekologie, dokonce i kvantová mechanika.
Alchymie nebyla jen pokusem o výrobu zlata. Byla to snaha pochopit, jak funguje svět kolem nás. Paracelsus a Newton v ní hledali odpovědi na otázky, které nás trápí dodnes.
Alchymisté se nebáli velkých otázek a nebáli se snít o nemožném. Některé z jejich snů se splnily.
Zdroje: Wikipedie, muni.cz, Rádiožurnál
