Věřila jsem, že mám nejlepší kamarádku. Pak jsem zjistila, co přede mnou tajila

Přátelství s Klárou bylo něco, co jsem považovala za naprostou samozřejmost. Znaly jsme se od střední školy, prošly spolu maturitou, prvními vztahy i bolestnými rozchody. Nikdy jsem nepochybovala o tom, že je to člověk, který mě nikdy nezradí.

Byla mi jako sestra, vždycky jsme se na sebe mohly spolehnout. A když jsem se před dvěma lety rozešla s Davidem, byla to právě ona, kdo mi pomáhal celou tuto těžkou situaci zvládnout. Seděly jsme hodiny u vína, poslouchala mé problémy stále dokola a opakovala, že si zasloužím něco lepšího. Že David nestál za nic, že si mě nikdy pořádně nevážil. Věřila jsem jí každé slovo.

Jenže jak se ukázalo, pravdu mi tehdy neříkala. A když jsem zjistila, co přede mnou tajila, měla jsem pocit, jako by mi někdo vrazil kudlu do zad.

Nevysvětlitelné změny v jejím chování

Dlouho bylo všechno v pořádku, ale pak se začalo něco měnit. Klára se mi začala vyhýbat. Na zprávy odpovídala až po několika hodinách, někdy i dnech, což nikdy dřív nedělala. Na naše pravidelné sobotní večery si najednou nenašla čas a pokaždé měla nějakou výmluvu. „Mám moc práce,“ říkala, „musím pomáhat mámě,“ „není mi nějak dobře, potřebuji si trochu odpočinout.“ Přijala jsem to, nechtěla jsem ji nutit. Každý máme někdy období, kdy potřebujeme trochu klidu.

Jenže pak jsem si začala všímat něčeho, co mi nešlo do hlavy. Na Instagramu se objevovaly fotky, na kterých byla s Davidem. Nejdřív mi to nepřišlo divné – pohybovali se ve stejném okruhu lidí, mohlo to být náhodné setkání. Navíc zprvu nebyli na fotkách jen sami dva. Ale když se ty snímky začaly objevovat častěji a častěji, něco se mi na tom nezdálo. Nakonec se na některých začali objevovat jen sami dva. A na jedné jsem si všimla, že se dokonce drží za ruce.

Srdce mi bušilo jako o závod. Byla to náhoda, nebo se dělo něco, o čem bych měla vědět?

Pravda byla bolestivější, než jsem čekala

Nemohla jsem to ignorovat. Když jsem Kláru konečně přiměla sejít se na kávě, snažila jsem se chovat normálně, ale uvnitř mě spalovala nervozita. Ona však vypadala jinak. Byla neklidná, hrála si s prstýnkem na ruce, uhýbala pohledem. Nakonec jsem se jí zeptala přímo. Chtěla jsem vědět, co se děje.

Z jejího výrazu jsem hned poznala, že uznala, že nemá cenu lhát. Zhluboka se nadechla a přiznala, že s Davidem tvoří pár už několik měsíců. Po mém rozchodu si začali psát – nejdřív chtěl od ní jen poradit, jak mě získat zpět. Postupně však mezi nimi vzniklo něco víc. Prý to neplánovala, jen se to stalo. A neřekla mi to, protože se bála, že mě ztratí.

V tu chvíli jsem nevěděla, co říct. Celou dobu přede mnou tajila něco tak důležitého. Dělala, že se nic neděje, zatímco chodila s mým bývalým přítelem. Nešlo jen o Davida – šlo o důvěru mezi kamarádkami. Byla to právě ona, kdo mě po rozchodu utěšoval. Kdo mi říkal, že si zasloužím někoho lepšího. A teď s ním byla ona. Jak to mohla udělat?

Zrada, kterou nelze odpustit

Neměla jsem chuť poslouchat její výmluvy. Nešlo o to, že si našla přítele. Nešlo o to, že to byl David. Šlo o to, že mě zradila moje nejlepší kamarádka – a to bylo mnohem horší, než onen rozchod. Přátelé si přece neubližují tím, že před sebou měsíce něco skrývají. Že lžou a předstírají, že je všechno v pořádku, i když dobře vědí, že není.

Ten den jsem se zvedla od stolu a odešla. Od té doby jsem s Klárou nepromluvila. Zkoušela mi psát, volat, dokonce se snažila domluvit setkání přes naše společné kamarády. Ale nešlo to. Nemohla jsem se přinutit jí odpustit. Něco se mezi námi nenávratně zlomilo.

Dnes už vím, že některá přátelství nejsou tak pevná, jak si myslíme. Někdy nás zradí právě ti lidé, od kterých bychom to čekali nejméně. Klára mi tvrdila, že se to „prostě stalo“. Možná ano. Možná to neplánovala. Ale já vím jedno – opravdový přítel by to nikdy neudělal.

Vyrovnat se ze zradou může být těžké

Zrada od nejlepší kamarádky je často mnohem horší, než rozchod s partnerem. Člověk totiž přichází nejen o důvěru, ale hlavně o blízkého člověka, který s námi byl déle než mnozí partneři. Nejlepší kamarádka zná naše tajemství a často tu byla ve chvílích, kdy jsme ji nejvíce potřebovali. Přijít o takto blízkého člověka tímto způsobem rozhodně není snadné.

Nejdřív přichází šok, pak smutek, následuje vztek a nakonec prázdnota po dané osobě. Je důležité dát těmto pocitům prostor a prožít je v takovém pořadí, v jakém přicházejí. Tento proces je zcela běžný, zdravý a nezbytný k tomu, abychom se se situací alespoň trochu vyrovnali.

Nevyčítejte si také, že vás zrada tak moc zasáhla. To, že vás někdo zklamal, ještě neznamená, že jste naivní nebo dokonce hloupí. Důvěřovat blízkým lidem je úplně normální a lidské, chyba tak není na vaší straně. Tou největší chybou by bylo zůstat uvězněný v hořkosti nebo touze po pomstě.

Místo toho je dobré zaměřit se sám na sebe – najděte štěstí v oblíbené činnosti, obklopte se jinými lidmi a zbytečně nelámejte hůl nad dalšími vztahy. Je dobré kamarádce i bývalému partnerovi odpustit. Myslete však na to, že odpustit neznamená zapomenout. Nemusíte tak zůstat přáteli, jde spíš o to, zbavit se těžkého břemene křivdy pro vlastní dobro. Někdy je totiž největším vítězstvím jít dál a otevřít se zdravějším vztahům, které si důvěru opravdu zaslouží.