Velká Morava: K jejímu pádu přispěl také vpád Maďarů do Evropy
Velká Morava bývá označována za první skutečný stát na našem území. Přestože její sláva trvala jen necelé století, kulturní i duchovní odkaz v nás žije dodnes. Přinesla písmo, křesťanství i jazyk, kterému lidé konečně rozuměli. I když nakonec padla pod tlakem nepřátel a vnitřních sporů, zůstala kolébkou středoevropské identity.
Když se dnes řekne Velká Morava, většina lidí si vybaví věrozvěsty, románské základy kostelů a pradávná hradiště. Jenže ten příběh byl mnohem živější. Velká Morava nebyla jen pojmem z dějepisu. Byla skutečným státem, který ovlivnil celý vývoj střední Evropy. Vznikla z potřeby spojit se a obstát ve světě, který byl čím dál tím neklidnější.
Spojení knížectví a příchod nové kultury
Na počátku to byly jen jednotlivé knížecí celky. Nitra, Morava a další menší oblasti, které fungovaly každá po svém. Ale doba si žádala víc než jen lokální vládu. Pomalu se začínalo ukazovat, že sjednocení má sílu. Klíčový zlom nastal, když Mojmír I. připojil nitranské území ke svému a položil tím základ tomu, co dnes známe jako Velkou Moravu. Psal se rok 833 a evropská mapa dostala nový tvar.
Velká Morava ale nebyla jen o zbraních a hranicích. Skutečnou proměnu přinesla až kultura. V roce 863 dorazili Cyril a Metoděj. Přinesli písmo, přeložili evangelia a lidé poprvé slyšeli slovo Boží ve své vlastní řeči. V době kdy zbytek Evropy slýchal bohoslužby jen v latině to bylo jako otevření okna do světa. Náhle i prostí lidé mohli rozumět tomu co se čte z kazatelny.
Z malé knížecí domény vznikla mocná říše která se rozpínala od dnešního Slovenska přes Čechy až do části Polska Maďarska i Ukrajiny. A právě v tomto celku se zformoval kulturní základ z něhož čerpáme dodnes.
Hradiště, poklady a zlaté gombíky: živá paměť Velké Moravy
Velká Morava zmizela z map, ale v krajině zůstala. Stačí se projít Mikulčicemi nebo Starým Městem u Uherského Hradiště a člověk hned ví, že tady se psaly dějiny. Zbytky kostelů, hroby, kusy keramiky, šperky. Všechno to leží pár centimetrů pod zemí nebo už rovnou ve vitrínách.
Právě v Mikulčicích vznikl archeopark, kde si lze udělat poměrně jasnou představu o tom, jak vypadalo centrum tehdejší říše. Našly se tu zbraně i ozdoby, včetně malých gombíků, které tehdy nosila šlechta. Zlato, jemná práce, žádná masová výroba. Dnes je to památka, tehdy to byl symbol moci.
Pokud vás zajímá jak vypadala Velká Morava na vlastní oči můžete navštívit Archeologický ústav v Brně, Slovenské národní muzeum v Bratislavě nebo zamířit přímo do terénu do archeoparků v Mikulčicích a Starém Městě. Je to jako stoupnout si doprostřed dějin jen s pevnou půdou pod nohama.
Pád říše: když se z východu blíží Maďaři
Na první pohled se mohlo zdát že má Velká Morava pevné základy. Jenže i silný strom se může rozlomit když ho zevnitř rozežírá červ. Po smrti knížete Svatopluka se říše začala lámat. Jeho synové nedokázali najít společnou řeč a hádky mezi nimi oslabily zemi víc než jakýkoli nepřítel.
Do toho se přihnala nová hrozba. Kolem roku 896 se na evropské scéně objevují Maďaři. Kočovní válečníci z východu kteří neznali hranice, jen příležitosti. Území Velké Moravy se pro ně stalo cílem a jejich nájezdy měly ničivý účinek. Do složité situace se navíc přidaly tlaky ze strany Franků neúroda a po Metodějově smrti také ústup církve z veřejného dění.
Velká Morava se začala hroutit ze všech stran. Ač se držela zuby nehty kolem roku 907 bylo jasné že její čas se naplnil.
Odkaz který přetrval staletí
Velká Morava fyzicky zmizela ale její duch tu zůstal. Vliv staroslověnské liturgie písmo kulturní hodnoty i samotný princip státnosti nezanikly. Naopak přežily a proměnily se v pevný základ na němž později stavěly další slovanské státy.
Dnes můžeme její odkaz vidět nejen v učebnicích ale i v krajině která si pamatuje. Ať už se procházíme mezi základy bazilik v Mikulčicích nebo obdivujeme zlaté šperky pod muzeálním sklem Velká Morava nám připomíná že i krátký úsek dějin může zanechat stopu která vydrží celá staletí.
Zdroje: Wikipedie, Univerzita Karlova v Praze, dějepis.com
