Umělecké směry 20. století: Kubismus se nevepsal jen do obrazů, ale i do architektury a nábytku
Ve století, které otřáslo celým světem, se umění vydalo na vlastní divokou cestu. Malíři začali bořit představy o tom, co je krásné, architekti lámali rovné linie a design se proměnil v laboratoř nápadů. Dnes jejich dědictví najdeme všude kolem nás, i když si to často ani neuvědomujeme.
Když na přelomu století začaly padat staré jistoty, s nimi se otřásl i způsob, jakým lidé vnímali umění. Učebnicová krása a předepsané proporce přestaly stačit. Nastoupily směry, které chtěly vyjádřit rozporuplnost doby, neklid, technický pokrok, války i sny. Každý z nich nabídl jiný pohled na realitu, ale všechny měly jedno společné: nebály se začít znovu od nuly.
Kubismus: Svět jako skládanka
Kubismus otevřel zcela nové vnímání prostoru. Místo maleb připomínajících okna do světa vznikly kompozice, které svět rozkládaly a skládaly jinak, než jak ho vnímáme očima. Pablo Picasso nebo Georges Braque zachytili předměty ze všech úhlů najednou a tím vytvořili obraz, který působil víc jako myšlenka než jako zobrazení.
V českém prostředí se kubismus neomezil jen na galerijní stěny. Architekt Pavel Janák využil principy tohoto směru na fasádách domů i při navrhování nábytku. Ostré hrany, výrazné tvary, hra se světlem a stínem. Dům U Černé Matky Boží v Praze nebo židle s lomenými liniemi jsou dodnes důkazem, že umění může proměnit i samotný prostor, ve kterém žijeme.
Futurismus: Umění v pohybu
Na Apeninském poloostrově mezitím vznikalo umění, které bylo všechno, jen ne statické. Futuristé milovali rychlost, moderní technologie a toužili po tom, aby jejich díla vibrovala energií současnosti. Filippo Tommaso Marinetti patřil k těm, co mluvili nahlas a bez servítek. Ve svých manifestech boural minulost a volal po světě, kde vládne rychlost a technologie.
Futurismus nezůstal jen na plátnech. Dostal se do písma, módy i do toho, jak začaly vypadat budovy. Ovlivnil podobu moderních interiérů plných surových materiálů a průmyslových prvků. Když dnes vstoupíme do prostoru s odkrytým betonem, železem a trubkami, těžko tušíme, že právě futuristé kdysi zaseli semínko této estetiky.
Surrealismus: Když logika spí
Surrealisté se rozhodli hledat pravdu nikoli ve světle dne, ale v nočních krajinách lidské mysli. Jejich obrazy přetékaly symboly, které nedávaly smysl na první pohled, ale působily jako výjevy z podvědomí. Salvador Dalí, Max Ernst nebo René Magritte zachycovali neuchopitelné pocity, strachy i touhy, které běžné umění obvykle opomíjelo.
Odkaz surrealismu se odrazil i v dalších oblastech – ve filmu, módě i interiérovém designu. Prvky, které si odporují, nečekané kombinace nebo sny přenesené do prostoru. I to, co dnes považujeme za výstřední kreativitu, často vychází právě z tohoto proudu.
Pop art: Kultura konzumu jako umění
Americký pop art otočil směr pozornosti. Nezajímal se o elitu, ale o masy. Umělci jako Andy Warhol nebo Roy Lichtenstein začali zpodobňovat konzervy, reklamy a celebrity. Místo drahých olejomaleb přicházely sítotisky a zářivé barvy, které působily jako vizuální výkřik.
Pop art ovlivnil vizuální jazyk 60. let a jeho vliv přežil dodnes. Využívá se v marketingu, grafice i interiérech, které se nebojí barev a nadsázky. Stačí jeden obraz Marilyn Monroe nebo plechovka s nápadnou typografií a všem je jasné, odkud vítr fouká.
Bauhaus: Funkčnost jako nová krása
Německá škola Bauhaus, založená Walterem Gropiem, spojila umění, řemeslo a průmyslový design v jeden celek. Místo dekoru nastoupila jednoduchost. Forma se podřídila funkci a každý prvek měl své místo i smysl.
Z Bauhausu vzešlo to, co dnes známe jako základ moderní architektury a nábytkového designu. Minimalistické interiéry, čisté linie, důraz na materiál a světlo. Jeho vliv je patrný v tom, jak dnes zařizujeme byty, kanceláře i veřejné prostory. A právě proto není potřeba na něj vzpomínat jen v učebnicích.
Umění zůstalo mezi námi
Dvacáté století nepřineslo jen nové směry. Přineslo způsob myšlení, který se odmítl smířit s tím, jak věci byly. Umělci překročili hranice malby a sochy, zasáhli města, domovy, každodenní estetiku. Jejich odvaha dnes žije ve věcech, kterých se dotýkáme, i v pohledech, které nás obklopují. Umění se proměnilo, ale nezmizelo. Jen se stalo součástí našeho světa.
Zdroje: Wikipedie, Lidové noviny, iDnes.cz
