Smutný příběh muže, kterého vychovali vlci. Bylo mu sedm let, když byl opuštěn v horách
Marcosi Rodríguezovi Pantojovi bylo sedm let, když ho otec opustil v pohoří Sierra Morena ve Španělsku. Nechal ho tam zemřít. Pantoja přežil díky vlčici, která se ho ujala a chovala se k němu jako k vlastnímu dítěti. Když ho lidé po 12 letech našli, nemohl mluvit ani chodit, píše portál owlcation.com.
Dodnes se mu nelíbí, že byl odveden z divočiny a nucen žít v civilizovaném světě. 75letý Marcos Rodríguez Pantoja žije v malém domku bez topení v galicijském městě Rante (Španělsko). Žije z malého důchodu a stále sní o návratu ke své skutečné rodině – vlkům. Je si však vědom, že to nebude možné. Poté, co byl vytržen ze svého „místa na zemi“ v pohoří Sierra Morena, se k němu vlci přestali chovat jako k členovi smečky.
Smutný příběh Marcose Rodrígueze Pantoji, kterého vychovali vlci
Příběh začíná v roce 1953, kdy se Marcosův otec, který právě ovdověl, znovu oženil. Macecha však nevlastního syna neschvalovala a přesvědčila manžela, aby chlapce poslal na výchovu ke starému pastýři žijícímu v horské jeskyni. Starý muž naučil sedmiletého chlapce pást kozy, rozdělávat oheň a vařit jednoduchá jídla. Krátce po příjezdu se však jeho zdravotní stav zhoršil a zemřel. Marcos zůstal sám. Aby přežil, sbíral lesní plody a houby.
Jednoho dne přišli do jeho jeskyně malí vlci a bojovali mezi sebou o potravu. Osamělé dítě k nim přistoupilo, aby je pohladilo. Hru však přerušila stará vlčice, která se na něj vrhla s vyceněnými tesáky.
Marcos byl přesvědčen, že tyto chvíle jsou jeho poslední. To se však nestalo. Vlčice zvedla malý kousek masa a hodila ho směrem k němu. Když odmítl jíst, strčila do jídla nosem. Pak přistoupila k dítěti a začala ho olizovat po hlavě. Tak se Marcos stal jejím synem a členem smečky.
Po 12 letech ho našli lidé a poslali k jeptiškám
Byl jím dvanáct let. V roce 1965 na něj při obchůzce narazili příslušníci občanské gardy a odvedli ho do vesnice. Na místě byla zjištěna adresa otce Marcose, který byl předvolán k výslechu. V rozhovoru pro BBC Marcos uvedl, že když ho uviděl, pouze se zeptal, kam se poděla jeho bunda.
Marcos byl poslán do Madridu, kde se o něj staraly jeptišky. Nějakou dobu se musel pohybovat na invalidním vozíku. Kvůli chladu a nepříznivým podmínkám měl nohy pokryté bolestivými abscesy a gangrénou.
Nenaučili ho psát ani číst, ale poslali ho k prvnímu přijímání a pak na vojnu
Marcos se nedokázal v novém prostředí zorientovat a přizpůsobit. Děsil ho ruch, hluk aut a především lidé, kteří zneužívali jeho naivity a dobrosrdečnosti. Po letech se domnívá, že se mu nedostalo dostatečné podpory. Místo aby ho stát naučil číst a psát, poslal ho k prvnímu přijímání a pak na vojnu.
Pětasedmdesátiletý muž se pokusil vrátit do hor k vlkům, ale smečka ho přestala brát jako svého. Vlci na něj nezaútočili, ale drželi si odstup. Nakonec se usadil v městečku Rante. Ve městě ho všichni znají a respektují. Marcos zde má mnoho přátel, kteří mu pomáhají s každodenními povinnostmi.
A přestože se Marcosův příběh zdá neuvěřitelný, španělští novináři a vědci ověřili každé jeho slovo. Dostali se na všechna místa, o kterých mluvil, a k lidem, které potkal. Jedním z nich byl antropolog Gabriel Janer Manila, který Marcosovo svědectví zveřejnil.
Zdroj: owlcation.com, BBC