Pomstychtivý Zeman si nedá pokoj. Ukončil „pyžámkové dny“ a je opět na scéně
Už jsme si zvykli, že ve druhém volební období Miloše Zemana o našem prezidentovi příliš neslyšíme. Delší etapy zřejmě „pyžámkových dnů“ se občas vystřídají se skandálem okolo Zemanovi suity nebo pomstychtivými projevy hlavy státu. A současný boj o bezpečnostní kontroly na Hradě je důsledkem nátlaku prezidenta směrem k jeho odpůrcům. A vše začalo v roce 2016 vyvěšením červených trenýrek.
Jen blbec nemění názory
Nedávno proběhla médii zpráva o tom, že prezident udělal názorový veletoč ohledně bezpečnostních kontrol na Hradě a hlava státu tak dostála svému bonmotu: „Jen blbec nemění názory“. Hlava státu už kontroly nechce, ministr vnitra Vít Rakušan tvrdí, že to není tak jednoduché a odkazuje na odpovědnost bezpečnostních složek. V roce 2016 je Zeman chtěl a považoval je za nutné, ministerstvo je naopak považovalo za zbytečné a Rakušan patřil mezi jedny z hlavních kritiků. Situace stejná, aktéři v opačném postavení. Kocourkov v místě, kde vlaje česká standarta, není za poslední roky ničím překvapivým.
Co vede prezidenta k takové otočce? Mohlo by se zdát, že chce nasbírat ještě nějaké body u veřejnosti před definitivním odchodem do důchodu. A i když bylo období, kdy se dalo pochybovat o jeho příčetnosti, obecně je Zeman znám jako člověk, který je ve svých analýzách velmi schopný. A musí mu být jasné, že vylepšit si svůj obraz v očích veřejnosti už nezvládne. V průzkumech veřejného mínění dostal na konci svého prezidentského období známku tři minus, to není nic moc. Naštěstí jsme mu nevystavili pětku, to by musel opakovat.
Konfrontace prezidenta s nepřáteli
Zdá se, že prezident využívá svých poslední dní ve funkci k zúčtování se svými nepřáteli. Kam mimo jiné patří šéf BIS Michal Koudelka, jenž nechal prezidenta a jeho okolí odposlouchávat a dále samozřejmě jeho kritici, nyní hněv míří na Víta Rakušana. Ten se již dříve vyjádřil k bezpečnostním opatřením na Hradě, které si Zeman vymohl, jako k něčemu, co tam rozhodně nepatří. S tím, že „ze sídla prezidenta vzniklo válečné opevnění, ale je to kulturní památka, která patří nám všem“. A Zeman se rozhodl konfrontovat kritiky, kteří se dostali po volbách k moci. Když teď mají odpovědnost, ať dostojí svým požadavkům. Ať si vyzkouší, že pranýřování je jedna věc, ale schopnost přeměnit slova v činy věc druhá. Uvidíme tedy, jak se ministr vnitra s prstem, který na něj ukázal, vypořádá. A jak se bude dál vyvíjet boj Hrad versus vnitro a bezpečnostní kontroly.
Nejde o lidi, ale o prezidenta
Mluvčí Policejního prezidia Hana Rubášová má za to, že Hrad a jeho okolí musí být chráněno. S tím, že se jedná o potencionálně atraktivní cíl. V současné době kromě zátaras a kontrolních stanovišť na Hradě samotném, omezen přístup do Jeleního příkopu a Královských zahrad.
Atraktivním cílem pro teroristický útok může být ale také Staroměstské náměstí, kde se pod Orlojem shlukují davy lidí a nikdo tam o kontrolách a zátarasech neuvažuje. U bezpečnostních budek na Hradě se vytváří fronty a pokud by chtěl nějaký terorista zaútočit, využije shromáždění čekajících návštěvníků. Od počátku tedy nešlo o bezpečnost lidí, ale výsostně jen o prezidenta. Nehledě na to, že za éry Klause i Havla žádná omezení na Hradě nebyla a pulsoval tam život.
Vše začalo červenými trenýrkami
Lze chápat motivaci bezpečnostních složek, které by nejraději obehnali sídlo prezidenta ostnatým drátem, aby tam nikdo nemohl. A oni měli lehčí práci. Na straně druhé je Pražský hrad významnou kulturní památkou, která by měla být lidem zpřístupněna. Jak vede prezidenta pomstychtivost k volání po zrušení bezpečnostních kontrol, lze se domnívat, že stejná vlastnost spolu s uraženou ješitností, stála za jejich zavedením před šesti lety. Stalo se tak, když skupina Ztohoven vyvěsila na Hradě červené trenýrky. Zeman měl srdce a Zeman takovou potupu. Začaly létal hlavy z okolí prezidenta a nad to prezident prosadil ony bezpečnostní kontroly. S oficiálním prohlášením, že je zde riziko teroristických útoků.
Zdroj: Redakce