Nejhorší epidemie všech dob: Světem se v minulosti prohnaly nemoci jako mor, cholera nebo španělská chřipka
Dějiny lidstva nejsou jen o vynálezech, válkách a revolucích. Jsou také o infekcích, které přišly nečekaně, zabily miliony a přepsaly světové pořádky. Ať už šlo o černý mor, španělskou chřipku nebo nedávný covid, epidemie formovaly společnost, ekonomiku i způsob, jakým se navzájem dotýkáme.
Stačí mikroskopický vir, neviditelná bakterie nebo jedna kontaminovaná studna a svět se změní k nepoznání. Epidemie vždy přicházely v době, kdy to lidstvo nejméně čekalo. Zpočátku vypadaly jako běžné nachlazení nebo banální průjem. A pak, než se kdokoli vzpamatoval, byly plné ulice mrtvých. Přestože dnes máme moderní medicínu, vakcíny i výzkumná centra, některé viry nás stále umí dostat na kolena. Nahlédněme do historie, která nás naučila bát se kýchnutí.
Černá smrt: Když středověk ztichl
Mezi lety 1347 a 1351 zažila Evropa něco, co dodnes nahání husí kůži. Černá smrt, neboli dýmějový mor, zabila podle historiků 25 až 50 milionů lidí. V některých oblastech zmizela polovina obyvatel. Města se vylidnila, vesnice zůstaly opuštěné, pole ladem. Mor roznášely blechy na krysách, které se z Asie dostaly do evropských přístavů díky obchodním lodím. Lidé nevěděli, co se děje. Hledali vinu u židovské komunity, u čarodějnic nebo v Božím trestu.
Když mor dorazil do Evropy, nikdo si s ním nevěděl rady. V Dubrovníku to tehdy zkusili po svém. Lodě z míst, kde řádil mor, nechali stát za hradbami přístavu a čtyřicet dní jim nikdo nedovolil vystoupit. Bylo to z nouze, ale fungovalo to. Tak vznikla karanténa. Slovo pochází z italštiny, kde „quaranta“ znamená právě čtyřicet. Mor ale nezměnil jen zdravotní zvyklosti. Lidé umírali po tisících a práce zůstávala ležet ladem. Ti, co přežili, si začali víc vážit sami sebe a jejich práce měla najednou mnohem větší cenu.
Cholera: Smrt ve sklenici vody
V devatenáctém století si cholera vyžádala miliony životů po celém světě. Vypukla v Indii, odkud se rozšířila do Evropy i Ameriky. Cholera byla rychlá, krutá a zákeřná. Stačilo se napít kontaminované vody a během několika hodin člověk umíral na dehydrataci. Londýn zažil v roce 1854 vlnu cholery, kterou pomohl zastavit lékař John Snow. Ne, není to hrdina ze seriálu, ale zakladatel moderní epidemiologie. Vypátral, že nemoc se šíří z veřejné pumpy na Broad Street. Uzavřel ji a epidemie se zpomalila.
Záchrana nepřišla v podobě zázračného léku, ale díky pochopení, jak se nemoc šíří. I proto dnes víme, že čistá voda a kanalizace jsou klíčové pro prevenci.
Španělská chřipka: Pandemie z fronty
Na podzim 1918 se lidé těšili, že konečně skončí válka. Jenže místo míru přišla další hrůza. Španělská chřipka se začala šířit rychleji než jakákoli fronta a během pár měsíců pohřbila miliony. Nikdo na to nebyl připraven. Nejhůř na tom byli paradoxně mladí a silní. Jejich vlastní tělo v boji s virem reagovalo tak prudce, až to nevydrželo.
Země jako USA, Francie nebo Británie zpočátku epidemii tajily. Nechtěly podkopat válečné úsilí. Jako první informovalo neutrální Španělsko, a tak pandemie získala své jméno. Lidé nosili roušky z gázy, zavíraly se školy i kostely a pohřby probíhaly ve spěchu. Chřipka měnila politiku, ekonomiku i přístup k veřejnému zdraví.
Covid-19: Virus v digitálním světě
Na přelomu let 2019 a 2020 začala další pandemie. Covid-19 se šířil neuvěřitelnou rychlostí a obrátil běžný život naruby. Poprvé v historii jsme měli technologie, které umožnily práci z domova, distanční výuku a videohovory s babičkou na druhém konci světa. Přesto jsme byli bezmocní.
Země se uzavíraly, letadla přestala létat a celé generace zažily poprvé slovo lockdown. Virus SARS-CoV-2 zabil přes sedm milionů lidí. Vznikly nové způsoby očkování a poprvé se v praxi masově použily mRNA vakcíny. Vedle zdravotních následků ale přinesl i výrazné psychické dopady, zvýšenou míru domácího násilí, ale také příležitosti pro nové podnikání online.
Virové lekce z minulosti
Pandemie formovaly naši historii stejně jako války a vynálezy. Každá přinesla bolest, ale i pokrok. Ukázaly nám, jak moc záleží na obyčejném mýdle, lidské soudržnosti i důvěře ve vědu. Dřív se lidé spoléhali na štěstí nebo modlitby, dnes máme vakcíny a vědce napojené na celý svět. Jenže strach a nejistota, které přicházejí s novou nemocí, jsou pořád stejné jako dřív.
Zdroje: ScienceDirect, Wikipedie, iDnes.cz
