Krutý císař Nero: Vraždící monstrum, které nakonec spáchalo sebevraždu
Když se řekne římský císař, mnoha lidem se vybaví jméno Nero. A není divu – málokterý panovník zanechal v dějinách tak silnou stopu. Krutý, výstřední, milující umění, a přitom schopný vraždit vlastní rodinu. Jeho život připomíná antickou tragédii. A jeho smrt, ta je dodnes zahalena tajemstvím.
Chlapec, kterého připravili na trůn
Lucius Domitius Ahenobarbus – tak znělo původní jméno budoucího císaře. Narodil se v roce 37 n. l. a už od dětství mu bylo jasné, že jeho matka Agrippina má velké plány. Nechala ho adoptovat císařem Claudiem (kterého později možná i nechala otrávit) a připravila mu cestu na trůn. Ve svých 16 letech se Nero stal vládcem říše, kterou obdivoval celý tehdejší svět.
Ze začátku to přitom nevypadalo špatně. Spolupracoval se Senátem, poslouchal rady svého učitele Seneky a snažil se být spravedlivým vládcem. Jenže brzy převážily jeho emoce, touha po moci a extravagantní povaha. A začalo to jít z kopce.
Matka, manželky, učitel – a hřbitov
Prvním varovným signálem byla vražda vlastní matky. Agrippina prý začala mít příliš velký vliv a Nero se rozhodl, že je čas se jí zbavit. Nejdřív se pokusil o nehodu. Nechal jí postavit loď, která se měla rozlomit na moři. Nevyšlo to. A tak ji nakonec nechal zabít. Stejně dopadla i jeho manželka Octavia a později i učitel Seneka.
Nero se stával čím dál tím nevyzpytatelnějším. Miloval zpěv, vystupoval na veřejnosti jako herec a básník, což bylo pro Římany šokující, protože císař měl být vážný, důstojný a ne se producírovat na jevišti. Ale Nero chtěl obdiv. Chtěl potlesk.
Požár, palác a paranoia
V roce 64 n. l. vypukl v Římě ničivý požár. Spálil velkou část města a mezi lidmi se začalo šeptat, že za tím stojí sám císař. Prý chtěl Řím přestavět podle svých představ. Pravda? Nevíme. Víme jen, že si na spáleništi postavil obrovský palác Domus Aurea – Zlatý dům – s otočnou jídelnou, fontánami a výhledem na umělé jezero. Kdo měl pochybnosti o jeho duševním zdraví, po tomto přestal.
Aby odvedl pozornost, obvinil z požáru křesťany a rozpoutal jedno z prvních velkých pronásledování v dějinách. Popravy, mučení, kruté tresty. Lidé se začínali bát. A nejen obyčejní, i senátoři, vojáci a guvernéři.
Samota a poslední slova
Nakonec se proti Nerovi obrátili i ti, kteří mu původně sloužili. V roce 68 n. l. vypuklo povstání a Senát ho označil za nepřítele státu. Nero uprchl z Říma. Sám, opuštěný, zrazený. Když pochopil, že jeho konec je nevyhnutelný, požádal svého tajemníka Epafrodita, aby mu pomohl se zabít. Prý řekl: Jaký to umělec ve mně hyne.
Ať už to byla skutečná věta, nebo jen pozdější legenda, dokonale vystihuje jeho osobnost. I ve smrti chtěl být teatrální.
Co po něm zbylo?
Po jeho smrti nastal zmatek, známý jako Rok čtyř císařů. Palác Domus Aurea byl zahrnut zeminou a na jeho místě vyrostlo Koloseum. Zpěvák na trůně se stal symbolem šíleného vládce. Jeho jméno bylo vymazáno z oficiálních záznamů a jeho sochy svrženy.
Přesto vzpomínky zůstaly. Nero je dnes považován za jednoho z nejhorších římských císařů. Ale také za fascinující postavu, která ukazuje, co se stane, když se moc spojí s egem a absencí empatie.
Nero na filmovém plátně
Nero se samozřejmě nevyhnul ani stříbrnému plátnu. Jeho výstřední život je pro filmaře zkrátka lákadlem. Jednu z nejznámějších verzí přinesl film Quo Vadis z roku 1951, kde Nera nezapomenutelně ztvárnil herec Peter Ustinov. Jako rozmazleného, teatrálního a nelítostného vládce. Jeho pojetí získalo Zlatý glóbus a dodnes je považováno za herecký majstrštyk.
Nera najdeme i v dalších filmech jako Řím (TV série), Nero: The Man Behind the Myth nebo A.D.: The Bible Continues. Často je zobrazován jako karikatura šíleného císaře, ale jak víme, realita byla možná ještě barvitější než filmová fikce.
Zdroj: Wikipedia, Lifee, Epocha plus, Deník
