Klimatická změna je realitou, na které má zásadní podíl i lidská činnost
Klimatická změna není tématem pouze vědců a ekologických aktivistů – týká se nás všech. Probíhá rychleji, než jsme čekali, a zdaleka nejde jen o horká léta. Určitě jste v posledních letech také zaznamenali měnící se přírodu, teplotní extrémy, sucho nebo naopak nepřiměřeně silné srážky – a to tempem, které v historii planety nemá obdoby. Data říkají, že si za to částečně můžeme sami.
Když se podíváme na zprávy o povodních, vedrech nebo suchu, zdá se, že počasí zešílelo. Ale nejde jen o náhodné výkyvy. Za těmito jevy stojí klimatická změna. Ta nenápadně, ale vytrvale přepisuje pravidla, na která jsme byli zvyklí.
Na začátek je asi nutné uvést, že klima na Zemi se měnilo vždy. Dle dostupných dat si však za rychlé a extrémní změny můžeme do velké míry sami. Továrny, auta, elektrárny i některé volby spojené s našim životním stylem mohou způsobovat vypouštění velkého množství skleníkových plynů do ovzduší.
Plyny se následně hromadí v atmosféře a fungují jako vrstva, pod níž se planeta stále více zahřívá. Výsledky už pociťujeme na vlastní kůži, a to i na území České republiky.
Jakou roli v tom hraje člověk?
Lidská činnost ke klimatické změně dle výzkumů prokazatelně přispívá. A v reakci na to některé mezinárodní organizace usilují o to, aby se více uplatňovaly šetrnější postupy. Iniciativy jako například tzv. Green Deal se však setkaly spíše se smíšenou zpětnou vazbou.
Ať už si vybavíte spalování uhlí, ropy nebo plynu, zemědělství, klasickou průmyslovou výrobu, nebo dopravní prostředky, vždy mluvíte o producentech skleníkových plynů. Nejznámější z nich jsou oxid uhličitý, methan, oxid dusný, fluorované plyny a další látky s podobnými vlastnostmi. Tyto plyny pak končí v atmosféře, kde zadržují teplo a způsobují tak oteplování planety. Odtud ostatně pochází název skleníkové plyny.
Není to jen další přirozený cyklus?
Pravdou ale je, že klima Země se měnilo odjakživa. Během malé doby ledové v 17. století se ochladilo, ve středověku bylo zase o něco tepleji. Jenže tehdejší změny byly výsledkem jiných faktorů – změn sluneční aktivity nebo sopečných výbuchů. Navíc trvaly staletí. Dnes je však teplota o víc než 1,2 °C vyšší v porovnání s dobou před průmyslovou revolucí. A změny probíhají během několika desetiletí nebo i pouhých let, což je neobvykle rychlé.
Jaké dopady už vidíme?
To, co se děje v atmosféře, má dopad na nás všechny. Na suchá léta navazují přívalové deště, půda je vysušená a nestíhá vodu zachytit. Lesy v Česku slábnou, zemědělství čelí extrémům – jednou sucho, jindy přívaly. Lidé se potýkají s vedrem, kterého přibývá i v noci, což zhoršuje spánek. Na horách ubývá sněhu, jaro přichází dřív a mění se celý rytmus přírody.
Ovlivnit to můžeme, ale musíme jednat
Změna klimatu není daná osudem. Vše záleží na tom, kolik emisí ještě vypustíme. Čím více CO₂, tím silnější oteplování a tím větší dopady. Pokud ale přejdeme na obnovitelné zdroje, budeme šetřit energií, sázíme stromy a zadržujeme vodu v krajině, můžeme vývoj zpomalit.
Zároveň se ale musíme připravit na to, co přijde. Je potřeba chránit krajinu, zlepšit hospodaření s vodou a stavět domy, které zvládnou horka. Adaptace je druhá tvář řešení – a bez ní to nepůjde.
Má vůbec smysl snažit se?
Ano, rozhodně. Každý krok, který vede ke snížení emisí, se počítá. Nejen kvůli počasí, ale i kvůli zdraví, bezpečí a ekonomické stabilitě. Podle vědců máme ještě šanci udržet oteplení pod hranicí 1,5 až 2 °C – a tím se vyhnout těm nejhorším scénářům. Ale čas běží.
Klimatická změna není věc budoucnosti – už se děje. Není jen přírodním jevem – přispíváme k ní my sami. A není neřešitelná – ale vyžaduje od nás jasné rozhodnutí, že chceme jednat. Ve výsledku je to otázka zdravého rozumu, odpovědnosti a také šance. Šance udělat svět lepším nejen pro sebe, ale i pro ty, kdo přijdou po nás.
Zdroje: Avcr.cz, Faktaoklimatu.cz, Cs.wikipedia.org, Klima.clovekvtisni.cz, Europa
