Kauza WikiLeaks: Případ s Julianem Assangem v hlavní roli se táhl řadu let
Julian Assange nebyl nikdy jednoduchý na pochopení. Pro některé byl tím, kdo konečně rozsvítil v místnostech, ve kterých léta panovala tma. Pro jiné představoval problém, který se nedá kontrolovat. Někdo v něm viděl hrdinu, jiný jen potížistu, který rozvířil vody, co měly zůstat klidné. Jedno je ale jisté. Jeho příběh zasáhl do samotného srdce toho, čemu říkáme svoboda slova.
Když se objevila stránka WikiLeaks, působila nenápadně. Byl to prostor, kam lidé mohli anonymně posílat citlivé materiály. Bez náznaku senzace, bez ambicí být na titulních stranách. Jenže jak už to bývá, ticho netrvá věčně.
V roce 2010 se všechno převrátilo. WikiLeaks vypustil ven stovky tisíc armádních záznamů z válek v Iráku a Afghánistánu. Mezi nimi i záběry, které se člověku zaryjí pod kůži. V jednom videu střílí americký vrtulník po lidech v Bagdádu. Je slyšet smích, nikdo nebrzdí. Připojily se k tomu depeše amerických diplomatů, které ukázaly zákulisí mezinárodní politiky tak, jak ji běžný občan nikdy nevidí.
Z útočiště se stalo vězení
Svět se na chvíli zastavil. Jedni slavili, že pravda konečně vyšla ven. Druzí zuřili, protože zveřejnění tak citlivých informací mohlo podle nich ohrozit lidi v terénu i bezpečnost států. Veškerá pozornost se v tu chvíli soustředila na jedno jméno. Assange. Z člověka, kterého znalo pár kolegů, se stal globální symbol. Každý měl názor. Nikdo nezůstal stranou.
Assange věděl, že se dostal do potíží. Nejen kvůli tomu, co odhalil. Brzy ho začala dohánět obvinění ze Švédska. Tvrdil, že pokud bude vydán tam, skončí ve Spojených státech, kde mu hrozí přísný trest. Nechtěl čekat, až ho někdo předá. V roce 2012 požádal o azyl na ambasádě Ekvádoru v Londýně. Vzali ho. A on tam zůstal.
Ze začátku se mohlo zdát, že jde jen o dočasné řešení. Jenže čas plynul a Assange byl stále zavřený v malé místnosti bez denního světla. Dny splývaly. Roky ubíhaly. Ze svobodného člověka se stal muž, který víc než cokoli jiného toužil po normálním životě.
V roce 2019 přišel zlom. Ekvádor mu azyl zrušil. Policie si pro něj přišla a Assange byl zatčen. Od té doby se vede právní přetahovaná. Spojené státy chtějí, aby byl vydán. Tvrdí, že porušil zákony a způsobil vážné škody. Jeho obhájci říkají, že šlo o novinářskou práci. Bojí se, že pokud ho pošlou do Ameriky, nejen že přijde o svobodu, ale že to pošle vzkaz všem novinářům na světě.
Tohle není jen soudní případ. Je to střet dvou světů. Světa, který chce informace kontrolovat, a světa, který věří, že lidé mají právo vědět. Assange stojí mezi nimi a nese na sobě váhu obou.
Novinář nebo hrozba
Pro některé je to prostě novinář. Dělal, co považoval za správné. Chtěl, aby veřejnost věděla víc, než jí dovolí tisková oddělení. Věřil, že na pravdu má každý nárok. Jiní to vidí zcela opačně. Tvrdí, že překročil hranici a jednal nezodpovědně. Nezveřejnil jen pravdu, ale i informace, které podle nich mohly ohrozit životy a bezpečnost.
Organizace na ochranu lidských práv bijí na poplach. Tvrdí, že pokud bude Assange vydán, dopadne to i na ostatní. Novináři by si příště mohli rozmyslet, co vůbec zveřejnit. Američané to vidí jinak. Říkají, že to nebyla žurnalistika. Jen nezodpovědné jednání, které ohrozilo lidi i bezpečnostní operace. Podle nich ohrozil bezpečnost lidí, kteří se nemohli bránit. Nešlo o svobodu slova, ale o zásah do systémů, které drží svět pohromadě.
Pravda není zadarmo
Assange není černobílý hrdina. Je složitou postavou doby, která si teprve hledá hranice mezi svobodou a bezpečností. Ukázal, že digitální prostor může být silnější než klasická média. A také že pravda může bolet víc než lež.
Ať už bude jeho příběh pokračovat jakkoli, jedno je jisté. Svět díky němu viděl věci, které by jinak zůstaly skryté. A otázky, které po sobě zanechal, budou rezonovat ještě dlouho poté, co se soudní spory uzavřou.
Zdroje: Wikipedie, Amnesty International, BBC, The Guardian
