Jakuza má velmi dlouhou historii – a právě kvůli ní nesmí v Japonsku do lázní lidé s viditelným tetováním

Západ si je představuje jako japonské mafiány s tetováním přes celé tělo, kteří mluví šeptem a drží slovo. Realita je složitější, ale jedno je jisté: jakuza je v Japonsku pořád synonymem pro zločin, strach – a zvláštním způsobem i tradici. Možná se už neprohání v černých autech po Tokiu jako dřív, ale její odkaz je stále cítit. A nejen v ulicích. I v lázních.

Kdysi trhovci a hazardéři, dnes synonymum pro podsvětí

Jakuza se nezjevila z ničeho. Její kořeny sahají do dob, kdy Japonci ještě nosili kimona a vládli šógunové. První předchůdci dnešních gangů byli hlavně podvodníci, překupníci nebo hráči hazardu, kteří se toulali po tržištích. Měli vlastní pravidla, vlastní hierarchii – a především věrnost vůči svému „šéfovi“.

Z těchto skupin se v průběhu století vyvinuly organizace, které se dnes označují jako jakuza. V každé z nich je jasně dané, kdo komu podléhá. Na vrcholu stojí oyabun – něco jako mafiánský „táta“ – a pod ním desítky či stovky kobun, tedy podřízených, kteří mu přísahají loajalitu. Nejen slovy – někdy i prstem. A to doslova. Pokud někdo pochybí, očekává se, že si odsekne část malíčku jako omluvu. Ano, i tohle je součást „firemní kultury“.

Zločin na japonský způsob

Co dělá jakuza jinou než třeba sicilskou mafii? Třeba to, že se neschovává. Kanceláře má na očích, se jménem na dveřích. Její členové nenosí kukly, ale saka. A dlouho byla vnímaná jako „nutné zlo“, které sice porušuje zákon, ale zároveň dohlíží, aby se věci nevymkly z rukou.

Některé skupiny dokonce během přírodních katastrof organizovaly pomoc. Ne že by to dělaly z dobrého srdce – spíš to byl způsob, jak si udržet vliv a image. Ale i tak to přispělo k určitému mýtu o jakuze jako čestných zločincích. Realita? Vydírání, násilí, obchod s lidmi, půjčky s lichvářským úrokem. Jen to zkrátka dělali v rukavičkách.

Když zákon přitvrdí

Jenže doba se mění. A s ní i tolerance společnosti. V 90. letech se začaly zavádět zákony, které mají organizovaný zločin potlačit. Banky zavírají účty, firmy nesmějí s jakuzou spolupracovat, a i obyčejní lidé se jim začali vyhýbat.

Výsledky se dostavily. Počet členů jakuzy klesl z desítek tisíc na méně než dvacet tisíc. A spousta z nich už ani nejsou „tradiční gangsterští samurajové“, ale lidé v oblecích, kteří přes fiktivní firmy perou peníze nebo dělají podvody na internetu.

Japonská mafie se zkrátka mění. Ale to neznamená, že je pryč.

Tetování, které nevypadá dobře v horké vodě

Jedna věc, kterou si většina lidí vybaví, když se řekne jakuza? Tetování. A ne jen tak nějaké. Celotělové obrazy draků, démonů, květin a bojovníků. Takzvané irezumi. Často ručně dělané, hluboko pod kůži, s bolestí, která trvá roky. V japonské kultuře je to jasný znak: tenhle člověk je s něčím spojený.

A právě kvůli tomu vás do spousty onsenů, tedy tradičních lázní, s tetováním prostě nepustí. Ne proto, že by jim vadilo umění – ale protože ho pořád vnímají jako symbol zločinu. A i když dnes už tetování nosí i kancelářští zaměstnanci nebo turisté, stigma zůstává.

Lázně mají být místem klidu, čistoty a pohody. A jakuza? Ta tu pohodu nikdy zrovna nepředstavovala. Proto se často vyžaduje, aby si lidé tetování zakryli náplastmi nebo ručníkem – anebo si zaplatili soukromou koupel.

Jakuza mizí. Ale co přijde po ní?

Zatímco klasická jakuza stárne a ztrácí půdu pod nohama, na její místo nastupují noví hráči. Mladší, dravější a často méně předvídatelní. Takzvané tokuryū – nové gangy, které fungují jinak. Nemají hierarchii, nemají pravidla, ale mají internet, sociální sítě a kryptoměny.

Zatímco jakuza dodržovala určitý „kodex“, tihle noví na něj kašlou. A to je možná ještě nebezpečnější. Nejde jim o image, nejdou vidět – ale přitom jsou všude.

Stín, který nezmizel

Japonská jakuza už není to, co bývala. Ale to neznamená, že zmizela. Její odkaz je pořád přítomný – v mentalitě, v kultuře, v obavách. A v tetování, které i dnes může znamenat, že vám někdo řekne, že do lázně nesmíte.

Něco takového vám neřeknou kvůli hygieně. Řeknou to kvůli historii. Kvůli strachu. Kvůli jakuzáckému stínu, který se do japonské společnosti vepsal mnohem hlouběji než jakékoliv inkoustem pokryté záda.

Zdroj: irozhlas.cz, britannica, Radiožurnál