Fenomenální české spisovatelky: Patří k nim Božena Němcová i Květa Legátová

Česká literatura má štěstí na silné autorky. Některé tvořily v době, kdy ženy sotva směly psát pod vlastním jménem, jiné se prosadily v době, kdy svět byl ochoten naslouchat. Božena Němcová, Květa Legátová a Radka Denemarková každá jinak, ale všechny stejně silně, ovlivnily nejen české čtenáře. Jejich knihy vycházejí v překladech, sbírají ocenění a hlavně – stále mluví k lidem. 

Božena Němcová: Víc než jen autorka Babičky

Při jméně Božena Němcová si většina lidí vybaví Babičku. Jenže její tvorba sahá mnohem dál. Psala o společenských rozdílech, lidské důstojnosti i ženské nezávislosti – v době, kdy ženy prakticky žádná práva neměly. Příběhy jako Divá Bára nebo V zámku a v podzámčí ukazují, jak moc Němcová vnímala problémy své doby a měla odvahu o nich mluvit.

Její texty nebyly jen literární fikcí. Byly osobní, angažované a často bolestně pravdivé. I když ji tehdejší společnost příliš neocenila, dnes je jasné, že položila základy moderní české prózy.

Květa Legátová: Želary, které ohromily 

Květa Legátová se do širšího povědomí dostala pozdě – přesto naplno. Když v roce 2001 vyšly Želary, bylo jí přes osmdesát. Přesto ta sbírka povídek působila živě, silně a naléhavě. A především upřímně. Její příběhy z horské vesnice za druhé světové války ukazují, jak důležité je lidské porozumění, odvaha i obyčejná slušnost.

Na Želary navázala novela Jozova Hanule, která se později dočkala filmové adaptace nominované na Oscara. Legátová psala s rozmyslem a přesností, ale nikdy chladně – její věty nesou klid, sílu i pokoru zároveň.

Radka Denemarková: Autorka, která si nebere servítky

Radka Denemarková je spisovatelka, kterou není snadné zařadit – a možná právě proto je tak čtená. Její romány jsou literárně náročné, často provokativní, ale zároveň neskutečně silné. Peníze od Hitlera patří k nejvýraznějším knihám posledních desetiletí – příběh ženy, která se po válce vrací domů a naráží na tvrdou realitu, rezonuje i daleko za hranicemi Česka.

Denemarková píše o nepříjemných tématech bez zjednodušování. V Hodinách z olova se vyrovnává s tlakem totality, s konformismem, i s tím, co se stane, když se přestaneme ptát. Její hlas je slyšet i v zahraničí – a to nejen díky překladům, ale i díky tomu, že jednoduše má co říct.

Ženská literatura, která není jen „pro ženy“

Ať už jde o Němcovou, Legátovou nebo Denemarkovou, jedno je jisté – tyhle autorky se neřídily tím, co se od nich čekalo. Psaly podle sebe. A právě to z jejich knih dělá něco víc než jen dobrou literaturu. Jsou to texty, které zůstávají. Které mají sílu změnit úhel pohledu, přimět k zamyšlení, někdy i k neklidu – ale vždycky něčím zasáhnou.

Literatura těchto žen má společný základ: lidskost. A právě ta z ní dělá něco, co nezestárne. Ať už se ke knihám těchto autorek vrátíme za pět, deset nebo padesát let, pořád budou mít co říct.

Zdroj: novinky.cz, kramerius.lib.cas.cz