Dezinformace, fake news a hoaxy: Mohou být manipulativní a ohrožují bezpečnost
Šíření dezinformací se v posledních letech proměnilo v tichou pandemii, která sice nezabíjí přímo, ale má schopnost rozkládat důvěru ve společnost, zpochybňovat fakta a ohrožovat bezpečnost celých států. Přibývá sítí a skupin, které cíleně manipulují veřejností. A čím rychlejší je internet, tím dříve si neověřená lež najde svého čtenáře.
Zatímco před lety se lež šířila šeptandou na vesnických lavičkách, dnes má novou podobu. Má hashtagy, titulky jako z hororu a tváří se jako investigativní žurnalistika. Jenže místo pátrání po pravdě vyrábí chaos. Dezinformační weby jsou často profesionálně zpracované, mají vlastní logo, fotky i přesvědčivý jazyk. Jenže místo redakční etiky se řídí jednoduchým pravidlem: šokuj, rozděl a vyvolej emoce.
Podle loňské zprávy odborníků z European Digital Media Observatory se dezinformační vlny v Evropě nešíří náhodou. Za mnoha z nich stojí cílená snaha narušit důvěru v demokratické instituce, vyvolat polarizaci společnosti a podpořit radikální nálady. Často v tom mají prsty zahraniční aktéři s jasnou strategií. Zároveň ale nezanedbatelnou roli hrají i jednotlivci, kteří si na dezinformacích budují publikum. Někdy jim jde o pozornost, jindy o kliky a z nich plynoucí zisk.
Jak fungují dezinformační weby a proč to dělají
Dezinformační weby se snaží působit jako důvěryhodné zdroje. Využívají zčásti pravdivé informace, které překroutí, vytrhnou z kontextu nebo doplní spekulacemi. Často cílí na konkrétní emoce jako strach, vztek nebo bezmoc. Například během pandemie covid-19 se objevily stovky textů, které zpochybňovaly vakcíny, WHO i lékaře samotné. Výsledek? Nižší proočkovanost, více obětí a hlubší propast mezi lidmi.
Peníze hrají svoji roli. Dezinformační obsah se dobře sdílí, a když se pod něj umístí reklama, přináší zisk. Čím větší senzace, tím větší šance, že lidé kliknou. A i když se pak informace ukáže jako nepravdivá, škoda už bývá napáchaná.
Nezanedbatelnou roli sehrávají i takzvaní opinion leadeři. Jednotlivci nebo influenceři, kteří mají důvěru tisíců sledujících, ale často nemají žádnou novinářskou ani odbornou kvalifikaci. Když takový člověk sdílí neověřenou zprávu, jeho publikum ji často přijme bez výhrad. Odpovědnost je v takových případech nulová, dopad ale maximální.
Jak poznat dezinformaci a co dělat, když ji potkáte
Základem obrany je zdravý rozum. Pokud na vás vyskočí článek, který slibuje odhalení pravdy, o níž média mlčí, zapněte v hlavě červené světýlko. Podívejte se na autora, na zdroje v textu a na to, jestli se informace objevuje i v důvěryhodných médiích. Zkuste jednoduchý test: když zprávu zadáte do Googlu a najdete ji pouze na dvou anonymních webech, je to podezřelé.
Dezinformace často obsahují překlepy, gramatické chyby a dramatické titulky. Emoce jsou vždy na prvním místě. Slova jako šokující, otřesné nebo skandální bývají varováním. Ověřujte si také, jestli nejde o starou zprávu recyklovanou v novém kontextu. To je častý trik, jak vyvolat zdání aktuálnosti a naléhavosti.
Výborným pomocníkem jsou fact-checkingové weby jako Demagog.cz, Manipulátoři.cz nebo EUvsDisinfo.eu. Sledují tok dezinformací a pomáhají lidem v orientaci. A když si nejste jistí, klidně si dejte čas. Ověřování není ztráta času, ale prevence proti manipulaci.
Pravda není vždy lákavá, ale stojí za to ji hledat
V informační džungli dneška už nestačí jen číst a věřit. Je potřeba přemýšlet, ptát se a nebrat první titulky jako svaté písmo. Dezinformace se nešíří samy. Potřebují lidi, kteří je budou sdílet. A stejně tak potřebují i lidi, kteří se jim postaví. Ne se zbraní v ruce, ale s rozumem, trpělivostí a ochotou hledat pravdu.
Zdroje: European Commission, Council of the EU, European Digital Media Observatory
