Boudica: Královna vedla povstání keltských Britů. Dnes je národní hrdinkou

Británie v 1. století našeho letopočtu nebyla zrovna místem klidu.

Po cestách pochodovaly těžké římské legie, pevnosti rostly jako houby po dešti a císařská moc si postupně podrobovala keltské kmeny. Řím přinášel svou verzi „civilizace“, ale mnohým obyvatelům ostrova vzal hlavně svobodu. V tu chvíli vystoupila z davu žena, která se odmítla sklonit před římskou mocí. Jmenovala se Boudica a dodnes ji Britové vnímají jako symbol odporu proti nejmocnějšímu impériu své doby.

Ponížení, které vše změnilo

Boudica byla žena keltského vládce kmene Iceni – Prasutaguse. Po jeho smrti chtěl zajistit ochranu své rodině – odkázal tedy jednu část majetku římskému císaři a zbytek svým dcerám. Jenže Římané si vynucovali vlastní pravidla. Celé území zabavili, královnu veřejně zbičovali a její dvě dcery byly brutálně znásilněny.

Byl to šok nejen pro Boudicu, ale i pro její lid. Královna se po těchto událostech rozhodla jednat. Ze zarmoucené vladařky se stala vůdkyně povstání, které mělo otřást samotnými základy římské Británie.

Povstání proti impériu

Boudica dokázala sjednotit keltské kmeny, které se dříve mezi sebou hádaly a bojovaly. Tentokrát ale měli všichni společného nepřítele. Jejich snahou bylo vyhnat Římany z Británie a znovu získat ztracenou svobodu.

První úder směřoval na Camulodunum (dnešní Colchester), tehdejší centrum římské správy. Město bylo dobyto a následně srovnáno se zemí.  Následovalo Londinium – Římané, kteří tam měli jen malé síly, se rozhodli ustoupit a město přenechali povstalcům. Všude, kudy Boudicina armáda prošla, zůstávaly spáleniště a zkáza. Podle dobových kronik bylo během povstání zabito až 80 000 lidí.

Rozhodující střet

Římský guvernér Gaius Suetonius Paulinus se ale nevzdal. Shromáždil všechny dostupné vojáky, celkem asi 10 000 mužů, a vybral pro bitvu strategické místo. Využil úzký průsmyk, který neutralizoval početní převahu keltské armády. Disciplinované římské legie zvítězily a keltské povstání se zhroutilo.

Po této porážce o Boudice už prameny mlčí. Podle některých zpráv vypila jed, aby nepadla do rukou nepřátel, jiné naznačují, že zemřela na nemoc.

Odkaz, který přežil staletí

I když Boudica svůj boj prohrála, v očích Britů získala nesmrtelnost. V období vlády královny Viktorie byla vnímána jako ztělesnění ženské síly a odvahy. Socha, která ji ukazuje na válečném voze s dcerami po boku, dnes stojí nedaleko Westminsterského mostu v Londýně a připomíná, že i jednotlivci se mohou postavit zdánlivě neporazitelnému nepříteli.

Její příběh dávno nepůsobí jen jako kapitola z učebnic. Boudica je symbolem odvahy čelit nespravedlnosti a bojovat za to, co považujete za správné – i když se zdá, že všechny okolnosti hrají proti vám. Padla, ale v dějinách zůstala vítězkou.

Zdroj: wikipedia.org, scribd.com, britannica.com