Kamenná destička z egyptského chrámu přepsala historii. Se sfingou a pyramidami bylo všechno jinak

V roce 1858 narazil francouzský archeolog Auguste Mariette mezi troskami chrámu bohyně Isis v Gíze na nenápadnou kamennou destičku. Nikdo netušil, že právě tato Inventární stéla může přepsat dějiny starověkého Egypta. Podle ní Velká sfinga a pyramidy existovaly dávno před faraonem Chufuem – a dodnes zůstává otázka, kdo je jejich skutečný stavitel, otevřená.

Nález, který otřásl egyptologií

V polovině 19. století byla egyptologie teprve na začátku svého vývoje. Archeologové na Gízské plošině často nacházeli jen úlomky soch, střepy a kusy kamene – jejich význam zůstával nejistý. Když Mariette objevil kamennou destičku z vápence, zdála se nenápadná, skoro obyčejná.

Jenže hieroglyfy na jejím povrchu prozradily něco nečekaného: Velká sfinga a pyramidy údajně existovaly dávno před Chufuem. Pro vědeckou komunitu to byla senzace. Pokud by se údaje stély potvrdily, znamenalo by to, že monumenty Gízy jsou mnohem starší, než kdo kdy předpokládal.

Co je Inventární stéla?

Na první pohled připomíná seznam chrámového pokladu. Uvádí 22 soch bohů a další rituální předměty, které patřily do chrámu bohyně Isis. Přesto právě zde se skrývá největší záhada: zmínka o Velké sfingě a pyramidách, označovaných už tehdy jako „starobylé stavby“.

Text líčí, jak faraon našel starý chrám s poškozenými sochami a rozhodl se je obnovit. Díky těmto detailům stéla získává mimořádnou historickou hodnotu – spojuje náboženský artefakt s informacemi o monumentech, které mohly stát stovky let před faraonovou dobou.

Hieroglyfy jsou vyryty do jemného vápence a i po více než dvou tisíciletích jsou stále dobře čitelné. Popisují sochy, chrámové poklady, rituální předměty a zdůrazňují jejich historický původ.

Archeologický průzkum a moderní technologie

Po objevu následovala pečlivá dokumentace. Archeologové zkoumali kámen, rytiny i jeho původní umístění v chrámu. Ukázalo se, že stéla nebyla náhodně položena – byla součástí rituálního prostoru, který uchovával kulturní paměť Egypta.

Dnes vědci využívají moderní technologie – 3D skenování a chemickou analýzu vápence – aby mohli studovat každý detail. Potvrdily, že kámen pochází z místních lomů a rytiny odpovídají stylu 26. dynastie. Stéla tak poskytuje cenné informace o tehdejší době a kultuře.

Spor, který stále trvá

Inventární stéla dodnes rozděluje egyptology na dva tábory.

Jedni ji považují za věrohodný historický dokument, který naznačuje, že sfinga a pyramidy jsou starší, než uvádí tradiční chronologie. Podle této interpretace stéla odráží prastarou tradici a faraon pouze pokračoval v údržbě monumentů, které už existovaly dávno před jeho dobou.

Druhá skupina je skeptická. Vidí stélu jako pious fraud, tedy zbožný podvod kněží, kteří chtěli, aby chrám bohyně Isis vypadal starší než faraon, a monumentům proto přisoudili dávný původ. Styl a jazyk nápisu by pak mohly být spíše ideologickým než historickým vyjádřením.

Historický a kulturní kontext

Gízská plošina nebyla jen místem monumentálních staveb, ale i centrem náboženského života. Chrám bohyně Isis byl klíčovým místem kultu, uchovávajícím poklady a rituální předměty.

Stéla tedy není jen obyčejný kámen – je svědectvím o tom, jak Egypťané uchovávali svou minulost a propojovali legendu s faktem. Každý detail stély ukazuje, jak tehdejší společnost spojovala historické památky, náboženství a politiku, a odhaluje vztah lidí k monumentům, které stály desítky či stovky let před nimi.

Tajemství, které fascinuje i dnes

Ať už stélu bereme doslova, nebo ji vnímáme jako náboženskou legendu, zůstává fascinujícím artefaktem. Nabízí pohled do doby, kdy se mytologie prolínala s historií a fakta s vírou.

Otázky o stáří Velké sfingy a pyramidy zůstávají otevřené: byly monumenty opravdu starší, než tvrdí oficiální chronologie, nebo jde o promyšlenou propagandu kněží?

Mariettův objev z roku 1858 nám připomíná, že minulost není nikdy definitivně napsaná. Každý kámen, každý nápis může skrývat nové tajemství čekající na objevení. Právě proto jsou egyptské památky tak fascinující – i po tisíciletích stále vyprávějí své příběhy.

Zdroj: studie Research Gate, dotyk.cz, Youtube