Sigmunda Freuda zná každý. Jak strašně zemřel, to vám nikdo neřekne

Jméno Sigmunda Freuda, zakladatele moderní psychoanalýzy, zná skoro každý. Ale to, jak hrozně trpěl na konci života, ví jen málokdo. Rakovina mu tak zohavila obličej, že se k němu báli jít i ti nejbližší. Podstoupil přes 30 operací, nemohl mluvit ani jíst a žil v neustálých bolestech. Nakonec poprosil svého doktora o pomoc se smrtí.

Začátek: Když lékař zatajil pravdu

V roce 1923 si 67letý Freud všiml něčeho divného v ústech. Zavolal si svého osobního lékaře Felixe Deutsche a ukázal mu podivné výrůstky na patře. Řekl mu: Připravte se, že uvidíte něco, co se vám nebude líbit.

Deutsch okamžitě poznal, že jde o rakovinu v pokročilém stádiu. Ale pravdu Freudovi neřekl. Doporučil mu přestat kouřit, ale nic víc. Freud byl totiž vášnivý kuřák a kouření bylo jeho nejmilejší zlozvyk.

Pravda: Když se dozvěděl skutečnost

Pravdu se Freud dozvěděl až o tři roky později, v roce 1926. Tehdy už bylo jasné, že se nemoc šíří a že ji nezastaví. Okamžitě pochopil, že o jeho rakovině věděli všichni kolem něj, jen on sám ne.

Freud byl rozhodnutý bojovat. Podstoupil první operaci a pak další a další. V následujících letech absolvoval přes 30 chirurgických zákroků. Některé byly menší, jiné velmi rozsáhlé.

Přes všechny operace a varování lékařů se odmítal vzdát kouření. Tvrdil, že bez doutníků nemůže přemýšlet a pracovat. Cigarety a doutníky pro něj byly důležitější než zdraví.

Utrpení: Život s protézou a bolestí

Po jedné z drastických operací v roce 1936 musel Freud nosit nepříjemnou protézu. Oddělovala mu ústní dutinu od nosní, což mu způsobovalo neustálé problémy.

Nemohl pořádně mluvit. Nemohl ani normálně jíst. Každý den byl plný bolesti a frustrací. Ale přesto dál pracoval, psal a přijímal pacienty. Jeho vůle byla neuvěřitelná.

Jeho obličej byl strašně zohavený nádory a operacemi. Rodina se k němu někdy báli přiblížit, protože pohled na něj byl tak děsivý. Přesto si zachovával ducha a snažil se žít dál.

Útěk: Nacisté ho vyhnali z domova

V roce 1938 přišla další rána. Hitler anektoval Rakousko a Freud jako Žid byl v ohrožení života. Dlouho se bránil emigraci, věřil, že se ho to netýká.

Rozhodl se k odchodu, až když gestapo odvezlo jeho dceru Annu k výslechu. To bylo pro něj příliš. Díky pomoci přátel a vlivné přítelkyně Marie Bonapartové získal povolení odejít.

Musel zaplatit 12 000 holandských zlatých jako výkupné za to, že ho pustí. Utekl do Londýna se svojí rodinou. Jeho čtyři sestry musely zůstat ve Vídni a později zahynuly v koncentrácích.

Agonie: Poslední rok v Londýně

V Londýně už byl Freud jen stín sebe sama. Nemoc se šířila dál, bolesti byly neúnosné. Morfium pomáhalo jen částečně a na krátkou dobu.

Doutníky kouřil dál. Až do úplného konce. Bylo to jediné, co mu ještě dávalo iluzi normálního života. Ostatní radosti už dávno byly pryč.

Práce byla jeho jedinou útěchou. Psal až do poslední chvíle, přestože to znamenalo neskutečnou námahu. Jeho vůle k životu byla ohromující, ale tělo už nemělo sílu dál.

Konec: Když poprosil o smrt

V září 1939, na začátku druhé světové války, Freud nemohl dál. Zavolal si svého ošetřujícího lékaře Maxe Schura a řekl mu: Schure, vzpomínáte si na naši dohodu, že mně nenecháte zbytečně trpět. Teď už je to jen muka a nemá to smysl.

Schur pochopil. Freud byl připravený zemřít a dál trpět nechtěl. Lékař mu dal vyšší dávku morfinu. Freud upadl do klidného spánku.

Po dvanácti hodinách Schur zopakoval injekci. Freud upadl do kómatu a už se neprobudil. Zemřel ráno, bylo mu 83 let. Jeho trápení konečně skončilo.

Odkaz: Co zanechal světu

Freud zanechal po sobě obrovské dílo. Psychoanalýza změnila pohled na lidskou mysl a jeho teorie ovlivňují psychology dodnes. Výklad snů, nevědomí, id, ego a superego, to všechno jsou jeho pojmy.

Ale jeho smrt ukazuje něco jiného. Ukázala sílu lidského ducha, ale také kruté hranice těla. Freud bojoval šestnáct let s rakovinou a nikdy se nevzdal.

Jeho rozhodnutí požádat o pomoc se smrtí bylo kontroverzní. Pro některé to byla sebevražda asistovaná lékařem, pro jiné humanitní akt. Ale Freud si byl jistý, že už není co zachraňovat.

Ponaučení: Co nás učí jeho smrt

Freudova smrt nás učí několik věcí. Rakovina byla brutální a medicína té doby proti ní byla bezmocná. Dnes by měl mnohem lepší šance přežít.

Jeho odmítání přestat kouřit bylo osudové. Kdyby dal na lékaře, možná by žil déle. Ale pro něj byla myšlenka života bez cigaret horší než smrt.

A nakonec jeho volba způsobu smrti. V roce 1939 nebyla eutanazie běžná, ale Freud si prosadil své. Rozhodl se zemřít důstojně, ne v nekonečné agonii.

Dnes se vedou debaty o právu na důstojnou smrt. Freud byl mezi prvními, kdo ukázal, že člověk má právo rozhodnout o tom, jak zemře. Jeho příběh není jen o geniálním zakladateli psychoanalýzy, ale taky o člověku, který se postavil strašné smrti s odvahou.

Zdroje: Wikipedia, Britannica, NIH