Mysleli jste, že se lidé ve středověku nemohli rozvést? Mohli, ale takovou hrůzu byste zažít nechtěli

Když se dnes manželství rozpadne, většinou to končí u soudu. Je to nepříjemné, někdy drahé, ale pořád jde o relativně jasný proces. Ve středověku byste si ale rozvod opravdu rozmysleli. Ne že by tehdy neexistoval – lidé se dokázali z manželství dostat ven – jen to celé vypadalo úplně jinak. A většinou mnohem víc ponižujícím způsobem.

Svatba na věčnost, nebo jen do první chyby

Církev manželství brala jako nerozlučný svazek. Jednou řečené „ano“ mělo platit navždy. Jenže realita byla složitější. Pokud se objevila vážná překážka, mohl církevní soud manželství zrušit. Ale pozor – nešlo o rozvod v dnešním smyslu. Byla to spíš anulace, tedy prohlášení, že svazek nikdy neměl být uzavřen.

Důvody? Různé. Třeba příbuzenský vztah, slib celibátu, tajně uzavřený předchozí sňatek. A pak jedna „oblíbená“ příčina, o které se mluvilo víc šeptem než nahlas – impotence.

Když se ložnicové problémy řešily veřejně

Pokud žena tvrdila, že její muž není schopný „naplnit manželskou povinnost“, musela to před soudem dokázat. A ne sama – přizvali se svědci. Ti pak popisovali, co se v ložnici (ne)dělo. Ano, čtete správně. V dnešní době naprosté soukromí, tehdy veřejná záležitost.

V roce 1370 tak například jistá Tedia Lambhird zažalovala manžela Johna Saundirsona kvůli impotenci. Dva svědci popsali jeho selhání tak podrobně, že soud rozhodl v její prospěch. Bylo to trapné? Určitě. Ale fungovalo to. A kdyby nestačily výpovědi, přišla na řadu i lékařská vyšetření nebo podivné rituály.

Manželský spor jako duel

A pak tu byla ještě jedna možnost – zvlášť v německých zemích. Pokud se manželé nedohodli, mohl přijít na řadu souboj. Ano, čtete správně – muž a žena proti sobě, každý se svou zbraní, ať rozhodne Bůh.

Muž musel stát v jámě, aby nebyl ve výhodě, a bránil se holí. Žena měla jednu ruku svázanou a v té druhé kámen zabalený v šátku. Kdo vyhrál, měl pravdu. Kdo prohrál, počítal s trestem. Někdy šlo „jen“ o ostudu, jindy o život.

Kdo si mohl dovolit svobodu

Takové možnosti ale rozhodně nebyly pro všechny. Chudí lidé obvykle neměli šanci – anulace byla nákladná a vyžadovala vliv. Z privilegia vyšších vrstev se teprve později vyvinul běžnější civilní rozvod, jak ho známe dnes.

Při pohledu zpět se zdá neuvěřitelné, co všechno museli lidé podstoupit, aby se zbavili špatného manželství. A i když dnes nad tím kroutíme hlavou, jejich příběhy jsou živou připomínkou toho, že lidská touha po svobodě – i od partnera – byla silná vždycky.

Zdroj: zoom.iprima.cz, dotyk.cz