Podívejte, jak skutečně vypadala Marie Terezie: Jako mladá byla krásná, pak ji ale četná těhotenství zničila tělo a tvář rozbrázdily neštovice
Když se řekne Marie Terezie, většině lidí naskočí obraz hrdé habsburské císařovny.
V učebnicích je vyobrazena v honosných šatech, s korunou na hlavě a výrazem paní, která ví, co chce. Jenže realita byla mnohem syrovější. Za blyštivou fasádou dvorských ceremonií se odehrával život ženy, kterou poznamenalo šestnáct těhotenství, náročná vláda a nakonec i krutá nemoc. Portréty nám ukazují idealizovanou panovnici, ale svědectví současníků a novodobé rekonstrukce odhalují úplně jiný příběh – příběh krásy, která postupně mizela pod náporem času, mateřství a utrpení.
Zářivý začátek
Jako mladá arcivévodkyně byla Marie Terezie považována za jednu z nejpůvabnějších žen vídeňského dvora. Světlé vlasy, modré oči, jemné rysy a vysoká postava z ní dělaly výraznou osobnost. Nebyla sice křehkou pohádkovou kráskou, ale spíše živou a energickou dívkou, která působila sebevědomě a dokázala zaujmout na první pohled. To byl také jeden z důvodů, proč ji dvůr viděl jako budoucí panovnici schopnou obstát před diplomaty i státníky. Krása v jejím případě neznamenala jen fyzický půvab, ale také vyzařující vitalitu a sílu.
Když se stala panovnicí, přestala být jen mladou ženou – stala se především symbolem rodu a matkou budoucích dědiců. A tuto roli naplnila víc než kdo jiný: porodila šestnáct dětí. To je číslo, které by i dnes budilo respekt, natož v 18. století. Tělo takovou zátěž neslo těžce. Postava se jí postupně měnila, přibývala kila, mizel mladistvý půvab a tvář začala nést stopy únavy. Časté porody a kojení ji vyčerpávaly, a i když byla od přírody silná, nelze se divit, že působila unaveně a zestárla dřív, než by odpovídalo jejímu věku.
Neštovice jako osudová rána
Jakoby nestačilo vyčerpání z mateřství, ve středním věku ji zasáhla nemoc, která tehdy strašila celou Evropu – pravé neštovice. Mnozí na ně umírali, Marie Terezie přežila. Ale vítězství mělo svou cenu. Tvář jí navždy poznamenaly jizvy, které nešlo skrýt ani pudrem, ani šperky. Od té chvíle se z půvabné ženy stala panovnice s těžkými rysy, vráskami a přísným pohledem. Současníci ji popisovali jako zasmušilou a těžkopádnou, někdy dokonce až odstrašující. Krása, která kdysi okouzlila dvůr, byla pryč.
Oficiální obrazy ale tento vývoj téměř nezachytily. Malíři dostávali jasné zadání – panovnice musí působit důstojně, mocně a reprezentativně. Proto na portrétech vypadá často mladší a krásnější, než ve skutečnosti byla. Bohaté róby, koruna a žezlo měly odvrátit pozornost od fyzických změn a ukázat především sílu monarchie. Propaganda byla v tomto případě důležitější než pravda. Dnešní rekonstrukce podle soch a dobových popisů však ukazují ženu, která už dávno nebyla kráskou z mládí, ale unavenou vládkyní poznamenanou životem.
Vzhled není všechno
I když Marie Terezie přišla o mladistvou krásu, její význam to nijak neumenšilo. Autoritu si získala jinak – inteligencí, rozhodností a tvrdohlavostí. Dokázala vést jednu z největších říší Evropy, prosazovat reformy a čelit mužským protivníkům. Byla panovnicí, která nerezignovala ani ve chvílích, kdy ji tělo zrazovalo. A to je možná důležitější než to, jak vypadala.
Dnes, když se podíváme na její podobizny, vidíme vlastně dva různé světy. Na jedné straně mladou princeznu, půvabnou a svěží, na druhé straně ženu se zjizvenou tváří a tělem poznamenaným těhotenstvími. Tyto dva obrazy ale dohromady tvoří příběh jediné ženy – panovnice, která dokázala změnit dějiny. Její krása vyprchala, ale činy zůstaly. A to je poselství, které přetrvává dodnes.
Zdroj: dotyk.cz, medium.seznam.cz, stoplusjednicka.cz, YouTube
