Dvanáctiletá dívka se procházela po pláži a našla podivnou kůstku. Její objev změnil dějiny, ale slávu jí ukradli muži
Mary se narodila v přímořském městečku Lyme Regis do rodiny truhláře a obchodníka se zkamenělinami. Z nutnosti přivydělat si sběrem fosilií na pobřeží se postupně stala cesta k vědecké slávě. Její objevy pravěkých tvorů najdete dodnes v učebnicích paleontologie. Ironií osudu však za života dostávala uznání jen sporadicky – viktoriánská společnost nerada připouštěla, že obyčejná žena může být autoritou ve vědě.
Dětství na pobřeží: Když nouze naučí hledat poklady
Mary vyrůstala v malém přímořském městečku, kde jurské útesy každý den vyplavovaly kousky pravěku. Její otec Richard byl truhlář, ale zkameněliny sbíral jako přivýdělek. Turisté si je rádi kupovali jako suvenýry z dovolené.
Mary bylo jen jedenáct, když její otec nečekaně zemřel. To, co dříve představovalo příjemný rodinný koníček, se náhle změnilo v existenční nutnost. Mary s matkou a bratrem Josephem museli každý den bojovat o obživu. Ukázalo se však, že Mary má pro hledání fosilií přirozený talent a dokáže objevit poklady, které jiní přehlédnou.
Dlouhé hodiny trávila procházkami po skalnatém pobřeží, zejména po prudkých bouřích, které odkryly nové vrstvy zkamenělin. Zpočátku na ni lidé pohlíželi s podezřením – proč se tahle mladá dívka pořád hrabe v kamení místo domácích prací? Postupně však uznali, že Mary má skutečně výjimečné schopnosti. Rozpoznala úplné kostry pravěkých tvorů tam, kde ostatní viděli pouze nezajímavé kameny.
První velký nález: Ichtyosaurus, který změnil všechno
Bylo to v roce 1811. Joseph našel podivnou lebku a Mary pak odkopala zbytek kostry. Nikdo netušil, co to vlastně je – zvíře připomínající delfína, ale s obřími zuby. Ukázalo se, že jde o první kompletní kostru ichtyosaura nalezenou v Británii.
Představte si rozruch, který to vyvolalo. Tento tvor žil před 200 miliony lety, měřil deset metrů a plaval v moři, které tehdy pokrývalo Anglii. Pro tehdejší dobu to byla naprostá revoluce. Bibličtí fundamentalisté byli v šoku, geologové v extázi.
Mary kostru prodala za 23 liber panu Henleymu. Pro dnešní poměry to byla symbolická částka, ale pro chudou rodinu představovaly tyto peníze roční obživu. A hlavně to byla Mary první vstupenka do světa vědy.
Plesiosaurus: Nález tak neuvěřitelný, že mu nikdo nevěřil
O deset let později Mary odkryla něco ještě podivuhodnějšího. Tvor měl malou hlavu, dlouhý krk a tělo připomínající velrybu. Když nákres dorazil do Londýna, učenci si mysleli, že jde o podvrh. Takové stvoření přece nemohlo existovat.
Nakonec přijel osobně geolog William Buckland a musel uznat, že Mary má pravdu. Plesiosaurus se stal vědeckou senzací a Mary získala mezinárodní pověst. Konečně někdo začal vážně respektovat tuto výjimečnou ženu z pobřeží.
V roce 1828 přidala další převratný objev – prvního pterosaura na britské půdě. Létajícího plaza s křídly širokými přes dva metry. Každý nový nález byl jako další dílek mozaiky pravěkého světa, který se ukázal být mnohem rozmanitější, než si kdokoli dokázal představit.
Metody práce
Mary nepracovala jen intuitivně. Vyvinula si precizní postupy pro dokumentaci a preparaci fosilií. Vedla si podrobné zápisky o tom, kde co našla, kreslila anatomické nákresy a porovnávala struktury s kostmi současných zvířat.
Spolupracovala s největšími geology své doby. Louis Agassiz, Charles Lyell – všichni k ní jezdili pro radu a konzultace. Mary často věděla více než univerzitní vzdělanci díky tomu, že měla fosilie v rukách každý den. Poznala nemoci pravěkých zvířat, uměla určit stáří geologických vrstev, a dokonce objevila zkamenělé výkaly.
Koprolity – zkamenělé výkaly – jí prozradily, co pravěká zvířata jedla. Takový detektivní důkaz o potravních řetězcích z před milionů let představoval průlomový vědecký přístup. Mary byla zkrátka důsledná ve všem, co dělala.
Žena v mužském světě vědy
Mary se bohužel narodila v době, kdy ženy nemohly studovat na univerzitách ani vstupovat do vědeckých společností. Všechny své objevy musela prodávat mužům, kteří pak sklízeli vědeckou slávu a uznání. Ona zůstávala v pozadí jako ta, která fosilie nachází.
Navíc pocházela z nižší společenské vrstvy, což situaci ještě ztěžovalo. Učenci s ní sice rádi diskutovali o fosiliích, ale společensky ji plně neuznávali. Zůstávala Mary z Lyme Regis, ačkoli její znalosti předčily většinu vzdělanců té doby.
Finanční situace také nebyla růžová. Přestože její nálezy měly obrovskou vědeckou hodnotu, ekonomicky jí příliš nevydělaly. Závislá byla na štědrosti sběratelů a občasných grantech od vědeckých společností.
Odkaz pro současnost: Konečně dostala zasloužené uznání
Dnes už Mary Anning nikdo nepodceňuje. Má po sobě pojmenované druhy fosilií například Ichtyosaurus anningi.
Muzeum v Lyme Regis nese její jméno a pobřeží Dorsetu je díky jejím objevům zapsané v seznamu světového dědictví UNESCO.
Její příběh inspiruje zejména ženy ve vědě. Ukazuje, že talent a vytrvalost dokážou překonat i společenské bariéry, byť ne bez osobních obětí. Metodické postupy, které Mary vyvinula, používají paleontologové dodnes.
Pobřeží kolem Lyme Regis zůstává zlatou žílou pro lovce fosilií. Každoročně tam tisíce návštěvníků hledají vlastního ichtyosaura nebo plesiosaura. Možná tam objevíte i vy něco, co Mary přehlédla. Ačkoli to nebude snadné – tato pozoruhodná žena měla opravdu výjimečné oko pro pravěké poklady ukryté v kameni.
Zdroje: Wikipedia, Britannica, BBC
