Bitva o Čimelice skončila až 12. května 1945, když už jinde panoval celkem klid

Zatímco většina Evropy slavila konec války, v jižních Čechách se ještě umíralo. Bitva o Čimelice se zapsala do historie jako tragická připomínka, že i po kapitulaci Německa se na našem území odehrávaly krvavé střety.

Jak mohla válka pokračovat i po oficiální kapitulaci?

Druhá světová válka skončila oficiálně 8. května 1945, kdy Německo podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci. Evropané slavili konec utrpení, ale v jižních Čechách se přesto schylovali k jedné z posledních a nejkrvavějších bitev na našem území. U Čimelic se shromáždily zbytky německé armády a příslušníci SS, kteří se chtěli vzdát Američanům, nikoli Sovětům. Proč ale bojovali dál, když už neměli šanci?

Co se v oblasti Čimelic vlastně dělo?

U Čimelic se v květnu 1945 vytvořil jakýsi vojenský kotel, do kterého proudily tisíce německých vojáků a civilistů prchajících z Prahy. Jejich cílem bylo dostat se za demarkační linii, kterou si mezi sebou dohodli Američané a Sověti. Linie vedla přibližně přes města Plzeň a České Budějovice. Zatímco Sovětská armáda postupovala ze severovýchodu, na jih a západ už dorazili Američané.

Mezi těmito mocnostmi se vytvořil úzký koridor, kterým se snažily prorazit německé jednotky v čele s elitními příslušníky Waffen-SS. Tito muži nechtěli padnout do rukou Sovětům, protože se obávali krutého zacházení a odplaty za válečné zločiny. Proto se rozhodli bojovat – i za cenu smrti.

Obranná pásma a teror vůči civilistům

Nacisté zřídili tři obranná pásma, rozmístili těžkou techniku v okolních lesích a kopcích a neváhali střílet na každého, kdo se přiblížil. Atmosféra v okolí Slivice, Milína a Čimelic byla v těch dnech napjatá a nebezpečná. Zaznamenány byly případy brutálních poprav obyvatel – například ve vesnici Buk či v nedaleké Březnici, kde bylo zastřeleno několik civilistů, včetně těhotné ženy.

Kolik vojáků zde padlo a jaký byl průběh bitvy?

Bitva u Čimelic začala 10. května 1945 a trvala do 12. května. Nebojovali zde však jen Němci, ale v řadách SS bojovali i Rakušané, Maďaři, Chorvati, Francouzi, Nizozemci či příslušníci 20. granátnické divize estonských SS. Mnozí z nich odmítli uznat kapitulační listiny a rozhodli se pokračovat v boji navzdory beznadějné situaci. K jejich silám se přidaly zbytky wehrmachtu, bezpečnostních složek a také civilisté prchající před postupující Rudou armádou.

K zajímavostem patří, že během bitvy padlo více mužů než při atentátu na Heydricha, který si vyžádal desítky životů v odvetných akcích. U Čimelic umírali muži v přímém boji – i přesto, že oficiálně už vládl mír. Boje byly kruté, vedené ve složitém terénu s lesy a kopci, což nahrávalo zejména partyzánům a jednotkám 1. československé armády.

Přesná čísla padlých se různí, ale podle historiků zde zahynulo až 300 osob, z toho většina německých vojáků.

Proč Američané nezasáhli dříve?

Tisíce lidí očekávaly, že Američané, kteří byli poblíž, zakročí a bitvu ukončí. Jenže politika byla jasná: Spojené státy měly přísný rozkaz nepřekračovat demarkační linii. Zlom nastal 11. května večer, kdy na místo dorazily jednotky Rudé armády, posílené raketomety a dělostřelectvem. Intenzivní ostřelování německých pozic způsobilo rozpad obrany a nacistické jednotky nakonec kapitulovaly, k čemuž se vyjednávačům podařilo přimět německé důstojníky dne 12. května.

Bitva byla ukončena, vojáci SS byli odzbrojeni a předáni Sovětům. Mnohé z nich čekaly gulagy, popravy nebo nucené práce.

Téměř zapomenutá bitva

Po skončení konfliktu se o bitvě u Čimelic prakticky nemluvilo. Místní ale na události nezapomněli. Každý, kdo v oblasti žil, měl mezi příbuznými někoho, kdo zažil boje, viděl umírat vojáky nebo dokonce někomu poskytl úkryt.

Dnes se u Čimelic nachází pomník padlým, a stále zde probíhají rekonstrukce bitev i pietní akce. Postupně se tato zapomenutá kapitola českých dějin znovu dostává do povědomí veřejnosti a stává se předmětem zájmu historiků i médií.

Zatímco Evropa slavila, u Čimelic tekla krev. Bitva ukazuje, že válka nekončí jen na papíře, ale až tehdy, když utichne poslední výstřel. Příběh SS, civilistů i vojáků československé armády je komplexní a tragický.

Zdroj: idnes.cz, pribramsky.denik.cz