Historie konzerv: Jejich příběh překvapivě sahá až k Napoleonovi
Celý příběh konzerv začal kvůli jednomu pořádně naštvanému francouzskému generálovi. Napoleon totiž řešil problém, se kterým si nikdo před ním nevěděl rady – jak uživit obří armádu, která se valí přes polovinu světa. Jeho muži umírali hlady víc než od nepřátelských kulek, protože čerstvé jídlo se kazilo ještě dřív, než stihli ujít první den. A tak se stal hrdinou jeden obyčejný pařížský cukrář jménem Nicolas Appert, který vymyslel způsob, jak zavařit jídlo do skleněných lahví tak, aby vydrželo měsíce. Zpočátku znali konzervy jen vojáci, ale postupně na ně přišli námořníci, pak dobrodruzi a nakonec i babičky ve svých kuchyních.
Napoleon: Když armáda pochoduje, musí jíst
Napoleonovy armády měly problém – putovaly po celé Evropě a potřebovaly jíst. Představte si sto tisíc mužů, kteří pochodují týdny nebo měsíce bez možnosti se někde pořádně najíst. Čerstvé maso se zkazilo během několika dní, zelenina zvadla a chléb zplesnivěl.
Vojáci často žili jen z toho, co ukořistili po cestě. Rabovali vesnice, brali zvířata rolníkům a jedli cokoli, co našli. Napoleon si uvědomil, že hladoví vojáci nejsou moc platní v boji. Právě proto v roce 1795 vypsal odměnu 12 tisíc franků pro toho, který vyřeší problém s jídlem pro armádu.
Peníze to byly obrovské. Průměrný francouzský dělník tehdy vydělal za rok asi 300 franků. Napoleon tedy nabízel částku, za kterou se dalo koupit několik domů. Uvědomoval si, že kdo vyřeší problém s jídlem, vyhraje válku.
Appert: Cukrář, který změnil svět
Nicolas Appert byl pařížský cukrář a majitel malé restaurace, který se rozhodl zkusit štěstí. Experimentoval ve své kuchyni čtrnáct let – vařil, pařil a zavařoval všechno možné v různých nádobách.
Jeho největší objev byl prostý – jídlo naplnil do skleněných lahví, dobře je uzavřel a pak celé lahve ponořil do vroucí vody na dlouhou dobu. Nevěděl proč, ale jídlo v lahvích vydrželo měsíce bez zkažení. Ve skutečnosti objevil způsob, jak zabít bakterie vysokou teplotou.
V roce 1809 konečně předvedl svou metodu francouzské vládě. Úředníci ochutnávali zeleninu a maso, které bylo zavařené před půl rokem, a nemohli uvěřit vlastním očím. Chutnalo jako čerstvé. Appert dostal svou odměnu a stal se slavným po celé Francii.
Armáda: První zákazníci nového vynálezu
Francouzská armáda ihned začala Appertovu metodu používat. Vojáci dostávali skleněné lahve plné masa, zeleniny a polévek. Poprvé v historii mohli jíst relativně čerstvé jídlo i po týdnech pochodu. To jim dávalo obrovskou výhodu proti nepřátelům.
Jenže skleněné lahve měly jeden problém – snadno se rozbily. Vojáci si stěžovali, že když jim spadne batoh, polovina jídla se rozleje po zemi. Navíc sklo bylo těžké a při dlouhých pochodech se proneslo.
Angličané rychle zkopírovali Appertův nápad, ale vylepšili ho. V roce 1810 si Peter Durand nechal patentovat konzervy v plechových dózách místo skla. Plechovky byly lehčí, pevnější a levnější. Britské námořnictvo je okamžitě začalo používat na dlouhých plavbách.
Námořníci jako průkopníci konzervované stravy
Britští námořníci byli z plechových konzerv nadšení. Na lodích předtím jedli hlavně tvrdé suchary a slanou šunku. Čerstvá zelenina nebo ovoce byly luxusem, který si mohli dovolit jen první dny plavby.
Jenže otevírání konzerv bylo zpočátku peklo. Otvírák na konzervy vynalezli až o padesát let později. Námořníci museli konzervy otevírat nožem, sekerou nebo dokonce kulkou z pistole.
Průzkumníci: Konzervy dobývají nové světy
A pak přišla zlatá horečka a s ní tisíce šílených chlapů, kteří se hnali za štěstím na Divoký západ. Tahali s sebou krosny plné konzerv, protože tam venku nebylo žádné jídlo. Jediná alternativa byl pokus chytit si králíka nebo sníst koně, když se úplně udřel. Konzervy jim zachránily život, bez nich by polovina prospektorů zemřela hlady ještě před tím, než by našla první kousek zlata.
Konzervy pomohly i při stavbě železnic. Dělníci na transkontinentální železnici jedli hlavně konzervované fazole, maso a broskve. Bez konzerv by takové velké stavby byly nemožné, protože by nešlo uživit tisíce dělníků uprostřed ničeho.
Domácnosti: Jak se konzervy dostaly k obyčejným lidem?
Zpočátku byly konzervy drahé a obyčejní lidé si je nemohli dovolit. Jedna konzerva stála tolik co denní mzda továrního dělníka. Konzervy byly luxusem pro bohaté nebo nutností pro vojáky a námořníky.
Zlom přišel v druhé polovině 19. století s rozvojem průmyslové výroby. Továrny začaly vyrábět tisíce konzerv denně a cena rapidně klesla. Zároveň se zlepšila kvalita plechovek a konečně se objevily první otvíráky.
Ženy ocenily, že si mohou udělat rychlou večeři i bez chození na trh. Konzervy vydržely měsíce bez zkažení a daly se skladovat ve spíži. Pro pracující rodiny to byla revoluce, konečně nemusely každý den shánět čerstvé potraviny. Díky Napoleonově hladu se tak změnil způsob stravování celého světa.
Zdroje: Wikipedia, iDnes, Spojovací vojsko, Novinky
