Děsivá epidemie: Svět v 19. století bojoval se syfilidou

Tahle choroba byla noční můrou zejména v 19. století. Syfilida totiž nezabíjela jenom prostitutky a námořníky, jak si možná myslíte. Chytil ji každý – od továrního dělníka přes bohatého obchodníka až po šlechtu v zámcích. A co bylo nejhorší – doktoři s tím neuměli nic dělat. Místo léčby často pacienty trýznili rtutí a jinými jedy. Lidé umírali v bolestech, zatímco jejich rodiny prožívaly hanbu a zármutek. Přesto právě tato tragédie nakonec změnila medicínu k lepšímu.

Historie: Jak se z Ameriky dostala do našich postelí

Nevíte náhodou, odkud se u nás vzala syfilida? Podle historiků ji přivezl Kolumbus ze svých cest do Ameriky na konci 15. století. Jenže skutečná katastrofa přišla až o tři sta let později.

V 19. století se města rychle rozrůstala. Lidé se stěhovali za prací do továrních center jako Paříž, Londýn nebo Manchester. Bydleli namačkaní v malých bytech bez vodovodu, chodili do veřejných lázní a v noci navštěvovali nevěstince. Hygiena? Ta byla na bodu mrazu.

Syfilida se rozšířila rychlostí blesku. A protože se o pohlavních nemocech nemluvilo, nikdo nevěděl, jak se chránit. Představte si ten strach – vaše žena, syn nebo dcera náhle onemocní záhadnou chorobou a vy netušíte proč.

Příznaky: Lstivá choroba, která se tvářila nevinně

Syfilida je mistr kamufláže. Začíná nevinně – malý, nebolestivý vřídek, který většina lidí přehlédne. A skutečně, po pár týdnech vřed zmizí. Jenže nemoc zůstane.

Za několik měsíců udeří znovu. Tentokrát naplno, vyrážky po celém těle, horečky, bolesti kloubů. Teprve teď lidé běží k doktorovi. Bohužel už je pozdě, onemocnění se mezitím rozšířilo po celém těle.

Nejhorší přišlo až po letech. Nemoc si počkala dvacet, třicet let a pak zaútočila na srdce, mozek nebo páteř. Lidé náhle začali blouznit, ochrnuli na půlku těla nebo zemřeli v křečích. Jejich rodiny se za ně styděly, protože každý věděl, čím to je.

Léčba: Když byla medicína horší než nemoc

Tady začíná ten nejsmutnější příběh. Chudáci doktoři té doby bloudili ve tmě jako slepí. Jejich největší chloubou byla rtuť. Představte si, že vás lékař chtěl léčit tím, co dnes považujeme za jedovatou látku.

Pacientky a pacienty nořili do rtuťných lázní, nechávali je vdechovat jedovaté páry nebo jim tělo natírali rtuťnou mastí. Většina z nich zemřela na selhání ledvin rychleji, než by je zabila syfilida.

Později přišli doktoři na arzén. Znělo to jako pokrok, ale pořád to byl jed. Teprve v roce 1909 německý lékař Paul Ehrlich objevil první skutečně fungující lék – Salvarsan. Do té doby zemřely miliony nevinných lidí na takzvanou léčbu.

Dopad: Revoluce v nemocnicích i na ulici

Syfilida donutila lékaře přiznat si, že neví vůbec nic o pohlavních nemocech. Začaly vznikat první specializované kliniky, kde se doktoři učili, jak takové choroby poznávat a léčit. Nemocnice budovaly oddělení pro nakažené pacienty.

Ale změny přišly i na ulici. Radnice se probraly ze spaní, ale ne z dobrosrdečnosti. Městští úředníci začali kontrolovat nevěstince a nutili ženy k prohlídkám u doktorů. Snažili se vyčistit slumy, kde žili chudí. Jenže pozor, nešlo jim o blaho obyčejných lidí. Prostě se báli, že nemoc pronikne do bohatých čtvrtí, kde bydleli oni sami.

Umělci té doby měli konečně téma, které lidi zajímalo. Syfilidu najdete v románech, divadelních hrách i obrazech. Stala se symbolem morálního úpadku, který fascinoval spisovatele jako Charles Baudelaire nebo Gustave Flaubert.

Prevence: Boj s předsudky byl těžší než boj s nemocí

Jak vysvětlit lidem, jak se chránit před nemocí, o které se nesmělo mluvit? Církev považovala jakékoliv vzdělávání o sexu za hřích. Konzervativní společnost tvrdila, že slušní lidé o takových věcech nehovoří.

Přesto se našli stateční doktoři, kteří riskovali svou kariéru. Diskrétně otevírali poradny, kde lidem radili, jak se chránit. Kondomy existovaly už dříve, ale teprve strach ze syfilidy je dostal mezi obyčejné lidi.

Byl to dlouhý a bolestný proces. Desítky let museli stateční doktoři a odvážní lidé bojovat s těmi, kteří tvrdili, že se o sexu prostě nemluví. Byli to skuteční hrdinové – riskovali svou pověst, kariéru i živobytí, jen aby dostali mezi lidi základní informace o tom, jak se nenakazit. Díky nim dnes víme, jak se chránit, a miliony lidí mohly žít normální život místo toho, aby umíraly na choroby, kterým se dalo předejít. Bez nich by naše společnost stále žila ve středověké nevědomosti.

Zdroje: HistoryNet, Wikipedia, NIH, Science, CDC.gov