Původ populárních slov: Šejdíř vznikl z německého výrazu pro šibala a podvodníka
Slova, která dnes používáme k označení podvodníků, šejdířů, kšeftařů či šíbrů, mají často pohnutou a překvapivě bohatou historii. V mnoha případech nejde jen o slang, ale o dědictví jazykových migrací, kulturních předsudků i sociálního vývoje.
Kde se berou slova s podvodným nádechem?
Jazyk je živý organismus – neustále se vyvíjí, přejímá výrazy z jiných jazyků, adaptuje se na nové společenské jevy. Slova označující klamání, šejdířství či záměrné matení mají navíc často mezinárodní původ, přicházela k nám z němčiny, romštiny, francouzštiny či jidiš. Proč zrovna tato jazyková oblast? A proč právě podvodná slova tak často pocházejí z dalších jazyků nebo nářečí?
Jedním z důvodů může být fakt, že různé etnické skupiny a marginální profese byly často vnímány s nedůvěrou a některé výrazy se k nim začaly přirozeně přisuzovat – často neprávem.
Šejdíř: Od šibala k podvodníkovi
Slovo šejdíř je dodnes v češtině používané jako označení pro člověka, který jedná nečestně, manipuluje nebo podvádí. Ale odkud se vzalo?
Pochází z německého „Scheider“ nebo „Scheidler“, což v původním významu označuje člověka, který něco odděluje nebo vybírá. Výraz se ale v hovorové němčině proměnil a získal význam šizuňka nebo člověka, který „odděluje“ důvěřivce od jejich peněz. V češtině se tento význam plně rozvinul – šejdíř je ten, kdo šejdí, tedy podvádí. Slovo „šejdit“ se přitom v češtině objevilo až v 19. století.
Zajímavostí je, že příbuzné slovo „scheiden“ v dnešní němčině znamená rozvést se – oddělit se, a tedy i symbolicky přerušit smluvní spojení.
Kšeft: Obchod se stínem
Další slovo, které v češtině evokuje něco podezřelého, je kšeft. I když dnes mluvíme o „dobrém kšeftu“ třeba v souvislosti s výhodnou koupí, stále v sobě nese nádech nekalého zisku.
Původ tohoto slova sahá do jidiš, kde výraz „geschäft“ znamená obchod nebo podnikání. Původně tedy neutrální, nebo dokonce pozitivní označení. V češtině se však význam posunul: „kšeft“ je často spojován s nepoctivým obchodem, podloudnictvím nebo spekulacemi.
Jak je možné, že neutrální výraz získal negativní nádech? Část vysvětlení spočívá v sociální situaci židovských obchodníků v 19. a počátku 20. století – společnost je často vnímala stereotypně jako „vychytralé“ a „ziskuchtivé“.
Fígl: Dvorský trik nebo uliční lest?
Používáte někdy slovo fígl? Označuje se jím dovedný trik, vychytávka nebo lest – často chytrá, ale ne zcela čestná. Tento výraz pochází z francouzského slova „figue“, původně znamenající „fíkovník“ nebo „fíkový list“. V renesančním slangu však „faire la figue“ znamenalo dělat posměšnou nebo výsměšnou grimasu – často spojenou s gestem ve stylu „tůdle nudle“. Později se z toho vyvinulo označení pro trik nebo výsměšný klam. Do češtiny se slovo dostalo přes německé „Fiegel“, odkud pochází i význam jako „šikovný podvod“ či „finta“.
Šíbr: Mistr manévru a zákulisí
Výraz šíbr dnes používáme ve smyslu člověka, který ví, jak „se v tom chodí“ – často s negativním podtónem. Může jít o obchodníka, politika, nebo prostě někoho, kdo umí „zařídit věci“, i když ne vždy zcela poctivě.
Pochází z německého slova „Schieber“, které označovalo člověka, jenž „posunuje“ nebo „postrkává“ věci. V období 1. světové války se v Německu vžil tento výraz pro obchodníky, kteří „posouvali“ zboží mimo přídělový systém. V češtině slovo přetrvalo ve významu člověka, který lavíruje, kličkuje a vyjednává – většinou v zákulisí.
Je tedy šíbr obdivuhodný stratég, nebo neetický manipulátor?
Mazanec, šmejd a další
Další slova s nečistým nádechem mají různé původy. Například šmejd pochází z německého „Schmeiss“ – doslova „házet“, ale také jako označení pro něco odhozeného, bezcenného. Mazanec, jinak název velikonočního pečiva, se stalo slangem pro mazaného člověka, tedy někoho, kdo je prohnaný, vychytralý – i to souvisí s vnímáním mazanosti jako ne zcela poctivého jednání.
Slovo šmelení je pak příbuzné se středoněmeckým „smelen“ – směňovat nebo kšeftovat. V češtině si opět našlo význam něčeho nelegálního nebo přinejmenším podezřelého.
Jazyk jako zrcadlo předsudků i humoru
Když dnes označíme někoho za šejdíře, šibala nebo kšeftaře, často tím dáváme najevo více než jen popis chování. Znamená to ale, že kdo je šikovný, musí být nutně nečestný? Nebo nás historie těchto slov učí, že bychom si měli dávat pozor na jazykové stereotypy, které v našem jazyce přežívají po staletí?
Tato slova ukazují, jak jazyk zrcadlí společenské hodnoty, předsudky i kulturní proměny. Možná právě díky nim si můžeme lépe uvědomit, jak jazyk ovlivňuje náš pohled na svět.
Zdroj: czechency.org, infoz.cz, ptejteseknihovny.cz
