Jak vznikl deodorant? Dříve se tělesný pach maskoval oleji a kamencem, moderní deodoranty se začaly objevovat až v 19. a 20. století
Lidstvo bojovalo s nepříjemným tělesným pachem už ve starověku. Sice se jedná o přirozenou součást našeho těla, nicméně společnost ji odjakživa poměrně silně odsuzovala. Dnes sáhneme po deodorantu jakožto rychlém a jednoduchém řešení. Těžko si dokážeme představit, jak to mohlo vypadat – a hlavně zapáchat – v dřívějších dobách, kdy hygiena nebyla všední záležitostí a lidé používali cokoli, co jim příroda nabízela.
To, co způsobuje při pocení typický zápach, není pot samotný, jak si mnozí z nás nejspíš myslí. Hlavním viníkem jsou bakterie, které se přirozeně vyskytují na povrchu kůže a trpělivě zde čekají na něco k snědku. Na pokožce kvůli nim dochází k rozkladu bílkovin a tuků. Teprve v průběhu těchto hnilobných procesů nabyde pot svého typického zápachu. To ovšem lidé před stovkami let nemohli tušit, a tak se štiplavý odér snažili potlačit vonnými oleji, parfémy nebo i kamencem.
Jak mohli předkové přežít bez deodorantu?
Jako první začali proti nelibému závanu bojovat ve starověkém Egyptě a Řecku. Pocení lidé umravňovali pravidelnými koupelemi s vonnými oleji, následně se potírali dalšími aromatickými oleji a v uzavřených prostorách zapalovali kadidlo, které místnost provonělo. I Římané se nechali inspirovat, ti však občas zacházeli až do extrémů. Své oblečení namáčeli do parfémů a někteří navoněli dokonce i své koně a domácí mazlíčky.
V Asii přišli s vlastním řešením. Do oblasti podpaží si přikládali krystalky kamence draselného, který neutralizuje bakterie na pokožce. Ačkoli to nezní jako nejpohodlnější metoda, kamenec se objevuje i v dnešních moderních deodorantech (jen v trochu jiné podobě).
Voda jako nebezpečný živel
Časté koupele a vonné přírodní oleje nezní na starověk vůbec špatně, že? Středověká Evropa však byla jiného názoru. Obyvatele přepadl strach z pravidelného koupání. Tehdy se totiž věřilo, že voda změkčuje kůži a otevírá póry, čímž člověk dává tělo všanc různým infekcím či jiným neduhům.
Tím, že se hygiena stala v očích mnohých zcela zbytečnou, bylo nutné vypořádat se s tělesným pachem jinak. Základním stavebním kamenem pro vyřešení této nechutné patálie se stalo velké množství parfému. Někdy se bylinky či esencí napuštěné látky přišívaly přímo pod šaty.
Vraťte hygienu zpět!
S postupem času se pohled na pravidelné koupání změnil. Bylo to dáno tím, že lidé se začali stěhovat do měst a nevábný odér potu se již nedal jednoduše přehlížet. Vznikly firmy vyrábějící voňavá mýdla a zpřístupnila se i nižším vrstvám. Chudší obyvatelé, pokud neměli dost peněz, si navíc dokázali pomoct sami a z přírodnin si vytvářeli vlastní parfémy. Tím byla smradlavá krize středověku úspěšně zažehnána.
První deodorant před 137 lety – ale jen pro ženy
V 19. století vědci zjistili, že za nepříjemný zápach není zodpovědný pot, ale bakterie, které ho rozkládají na kůži. Tento výzkum byl vstupní bránou pro výrobu prvního deodorantu. V roce 1888 v USA spatřil poprvé světlo světa deodorant od značky Mum, který byl založen na účincích zinku. Marketing se však zaměřil pouze na ženy.
První antiperspirant Everdry se objevil na trhu roku 1903. Měl přímo redukovat pocení, a to pomocí hliníkových solí. Nicméně oba dva tyto produkty měly k dokonalosti hodně daleko. Ženy se potýkaly s kožními vyrážkami, nemluvě o tom, že zanechávaly na oblečení skvrny.
Pot je nechutný a ostudný!
Ještě na počátku 20. století se společnost k pocení stavěla jako k přirozené součásti života a deodorant nepovažovala za šetrný k tělu. S kartami však silně zamíchal marketing. A to velmi agresivně. Pot začal být prezentován jako naprosto nechutný, bylo to něco, za co by se měl každý stydět. Ať už si o tom dnes možná myslíme svoje, až díky tomuto počinu se trh zaplnil hromadou nových produktů.
Nejdříve se opět cílilo na ženy (s hesly jako „čistota, vůně a přitažlivost“), netrvalo ale dlouho a přišli na řadu i muži, kteří díky svěžesti měli být silnější a úspěšnější.
40. léta s sebou přinesla i další inovaci – kuličkové deodoranty inspirované plnicím perem. V 60. letech už bylo z čeho vybírat. Na trhu se objevily deodoranty tuhé, gelové, kuličkové a dokonce i ve spreji. Nové vůně a designy obalů lákají stále nové a nové zákazníky.
Zdroje: Jimejinak.cz, Medium.seznam.cz, Nationalgeographic.cz, Lidovky.cz, Cs.wikipedia.org, Cs.wikipedia.org, Science Direct, University at Buffalo
