Ideály krásy napříč historií: Ve 20. letech byla v módě chlapecká postava, zatímco v padesátých letech dominovala blond hříva

Snad každý z nás si někdy položil otázku, zda existuje ideální figura. Krása je však subjektivní, a proto ji nelze jednoduše zobecnit. Pokud se tedy dnes snažíme řídit aktuálními trendy, je docela možné, že za pár let se móda obrátí naruby a to, co jsme považovali za ošklivé, bude znovu krásné. To také jasně zrcadlí historie.

Jakýsi ideál krásy lidstvo pronásleduje už od pravěku, kdy byla vytvořena Věstonická venuše. Pokud se však budeme chtít snažit pochopit změny módních trendů v minulosti, je nutné dát si je do kontextu s tehdejší situací. Obecně totiž platí, že v dobách nedostatku, válek a hladomorů byly ideálem kypré ženy s širokými boky jakožto symbol nadbytku. Naopak v období blahobytu se cenila štíhlá postava. U mužů se zase přecházelo mezi svalnatou a symetrickou figurou k útlé siluetě a bledé pleti.

Pravěk – symbol mateřství

Doba pravěká rozhodně nepatřila k nejbohatším obdobím a bylo nutné bojovat o přežití. Lidé se tehdy krásou příliš nezaobírali, nicméně z dochovaných památek můžeme posoudit, že symbolem atraktivity se staly především plnější ženy a silní muži. Důležitější než vzhled obličeje bylo zdravé a plodné tělo.

Starověk

Ve starověkém Egyptě se kladl velký důraz na hygienu. Kromě koupelí se ženy zkrášlovaly také pomocí výrazného líčení a vlasů splétaných do dlouhých copánků. Co se postavy týče, upřednostňovaná byla úzká ramena a dlouhý krk. Také muži museli dbát nejen na osobní hygienu, ale i na štíhlou figuru a mladistvý vzhled.

Od ideálů starověkého Egypta se však například ten řecký velmi odlišoval. Ženskou siluetu vytvářely oblé boky a plná ňadra, které ideálně doplňovala světlá pleť. Obraz ideálu krásy muže ovšem přinesla více požadavků. V antice byl muž považován za atraktivního, pokud měl atletickou a symetrickou postavu. Mužské tělo se stalo také častým vzorem pro sochaře.

Středověk

S příchodem křesťanství přišla řada změn. Místo důrazu na tělesno se lidé zaměřili na krásu duše. Štíhlá postava byla spojována s půstem a častým modlením. Kromě toho začal středověk více rozlišovat společenské vrstvy. Vysoce postavené ženy i muži dbali na bledou pleť (sloužila jako symbol aristokracie – opálení byli lidé, kteří pracovali na polích), jemné rysy a dlouhé vlasy.

Renesance a baroko

Renesance navrátila do hry myšlenku plodnosti a mateřství. Ženská krása byla definována širokými boky a velkým poprsím. Ideálem se stala bělostná pleť a světlé vlasy, které si některé ženy dokonce odbarvovaly. I muži se znovu přiblížili k antice, nyní už však ne v tak extrémní míře. Kromě určité fyzické zdatnosti si potrpěli na eleganci a vzdělání.

Ideál krásy v baroku je s renesancí velmi spjatý. Ať už si vybavíme jakoukoli barokní stavbu, tak přesně takový obraz odrážela i společnost. K bohatým róbám (i tělesným proporcím) se začal používat pudr a parfémy, díky nimž člověk zobrazoval své postavení.

19. století

Viktoriánská éra vytvořila ideál krásy ve formě postavy přesýpacích hodin. To znamená mohutné pozadí a úzký pas. Právě o tzv. vosí pas usilovaly ženy natolik, že nosily silně stažené korzety. Nejenže jejich pas vypadal užší, ale přebytečný tuk se přesunul do oblasti ňader, která pak vypadala objemnější. Do korzetů byly oblékány také mladé dívky, u nichž se později objevily deformace žeber. Toto století se u mužů vyznačuje zejména mohutnými vousy. Staly se totiž symbolem maskulinity, síly a důstojnosti.

20. století

Minulé století bylo velmi dynamické. Ve dvacátých letech se ženy stříhaly na mikádo a toužily po chlapecké postavě, zatímco muži se vyznačovali štíhlou figurou a uhlazeným vzhledem.

V padesátých letech zažil ideál krásy převrat s příchodem Marilyn Monroe. Její ženské křivky a blonďaté vlasy inspirovaly ženy po celém světe. Elegantní gentlemani se proměnili na drsné rebely po vzoru Jamese Deana.

Šedesátá a sedmdesátá léta podlehla módě skupiny hippies. Ženskou siluetu proměnila modelka Twiggy se svým velmi štíhlým až vyhublým vzhledem. Lidé nosili dlouhé vlasy i volné oblečení.

Během osmdesátých a devadesátých let se roztrhl pytel s fyzickou zdatností. Za ideál krásy byly považovány hubené ženy a svalnatí muži. Tato doba ovšem měla i temnější stránku, kterou jsou rozšířené poruchy příjmu potravy.

Lidstvo si prošlo náročnou historií a určit jeden univerzální ideál krásy je takřka nemožné. Dnes se pomocí sociálních sítí rozšířily nejen spousty nových ideálů, ale také myšlenka na spokojenost s vlastním tělem, ať už vypadá jakkoli. Důležitý totiž není názor internetu, nýbrž náš vlastní.

Zdroje:  Idnes.cz, Heyfomo.cz, Dotyk.cz, Studenta.cz, Science Direct