Jaké jazyky jsou pro Čechy nejtěžší na učení? Třeba korejština patří mezi ty komplikovanější
Zatímco anglická slovíčka vám lezou do hlavy prakticky sama, když se podíváte na arabské písmo nebo ta nekonečně dlouhá německá slova, máte pocit, že koukáte na nějakou tajnou šifru. Nedá se ale jasně říct, který jazyk na světě je nejtěžší. Všechno totiž závisí na tom, odkud přicházíte a co už umíte.
Příbuzenství rozhoduje: Proč zvládneme angličtinu lépe než korejštinu
Stačí se podívat na slovní zásobu – spousta slov má úplně stejný základ. Matka, mother, Mutter. Nos, nose, Nase. Vidíte tu podobnost? Gramatika funguje podobně – i když se detaily liší, základní koncepty jako podstatná jména, slovesa nebo pády už znáte z domova.
Úplně jinak to vypadá s jazyky z cizích rodin. Korejština, japonština nebo maďarština s námi nemají společného prakticky nic. Učit se je znamená začít úplně od začátku, jako kdybyste si stavěli dům na neznámé planetě.
Písmo: Od známých písmen k tisícům znaků
Tady máme obrovské štěstí. Používáme latinku, takže se musíme naučit jen pár písmen navíc s háčky a čárkami. Co když ale písmo vypadá úplně jinak?
Ruská azbuka nebo řecká alfabeta ještě tolik nevadí. Máte tam jen pár desítek písmen a za týden už to zvládnete. Arabština nebo hebrejština už je silnější kafe – zapisují hlavně souhlásky, samohlásky si musíte domyslet sami. A píše se zprava doleva, což vám na začátku pěkně zamotá hlavu.
Opravdová výzva začíná u čínštiny. Každý znak znamená celé slovo nebo myšlenku. Když si chcete přečíst noviny, potřebujete znát několik tisíc znaků. Japonština to ještě víc komplikuje – používá tři různé systémy písma najednou.
Zajímavost je korejské hangul – na první pohled vypadá strašidelně, ale vlastně je to jedno z nejlogičtějších písem na světě. Každé písmeno napodobuje to, jak držíte ústa při jeho vyslovování. Geniální, ne?
Výslovnost: Když melodie hlasu mění slova
V čínštině, vietnamštině nebo thajštině můžete úplně změnit význam slova jen tím, jakou zvolíte melodii. Čínská slabika ma může podle melodie znamenat matku, konopí, koně nebo nadávku. Představte si, jak krkolomně můžete dopadnout při první návštěvě restaurace.
Arabština má plno zvuků, které prostě neumíme. Francouzština má nosové samohlásky, které znějí jako když máte rýmu. A některé africké jazyky používají mlaskavky – to zní spíš jako zvukové efekty z počítačové hry než jako normální řeč.
Gramatika: Když se svět obrátí naruby
Tady je často největší problém. My Češi máme vlastně výhodu – díky našim sedmi pádům nás německé čtyři nepolekají.
Japonština a korejština mají slovosled úplně pozpátku. Místo jedl jsem jablko říkají jablko jsem jedl. Sloveso dávají na konec věty.
Maďarština, finština nebo turečtina fungují jako stavebnice – na základ slova nalepují jednu koncovku za druhou. Jeden výraz tak může znamenat celou českou větu. A v japonštině s korejštinou navíc musíte mluvit úplně jinak podle toho, jestli si povídáte s kamarádem nebo šéfem.
Mizející jazyky: Ztracené poklady lidstva
Zatímco se půlka světa učí anglicky, tisíce jiných jazyků pomalu umírají. Každé dva týdny zmizí jeden jazyk navždy. S ním se ztratí i jedinečná kultura a způsob, jak jeho mluvčí vnímali svět.
Manština z ostrova Man měla posledního rodilého mluvčího, který zemřel v roce 1974. Naštěstí se našli nadšenci, kteří ji oživují ve školách. Livonština z pobřeží Lotyšska už takové štěstí neměla – poslední rodilá mluvčí zemřela před deseti lety.
Ainu ze severu Japonska dnes zná už jen pár starých lidí. Když jazyk umře, je to jako kdyby vyhynul celý druh. Ztratíme kus lidského dědictví, které se už nikdy nevrátí.
Jazykové hrátky
Jazyk není jen o dřině a učení. Je to obrovské hřiště plné zábavy a hlavolamů. V angličtině mají Pig Latin, my známe jazyk P, kde před každou samohlásku dáme pe.
Máme palindromy – věty, které zní stejně pozpátku: Kuna nese nanuk nebo Kobyla má malý bok. Nejodvážnější spisovatelé zkouší lipogramy – texty, ve kterých záměrně vynechají jedno písmeno. Jeden americký autor napsal celý román bez jediného e.
Jazykové paradoxy vám zamotají hlavu úplně. Třeba: je slovo heterologické heterologické? Pokud ano, pak se neopisuje samo, takže by mělo být autologické. Pokud ne, pak se opisuje samo, takže musí být heterologické. Hlava vám z toho jde kolem.
Svět jazyků je neuvěřitelně bohatý a fascinující. Co dělá jazyk těžkým? Hlavně to, jak daleko je od toho vašeho rodného. Pro nás Čechy bude korejština vždycky těžší než polština. Ale nenechte se odradit – každý nový jazyk vám otevře dveře do nového světa. A to přece stojí za trochu té námahy, nemyslíte?
Zdroje: Wikipedia, BBC, Live Science
